Dnešní den jsem se
rozhodl strávit jako typický Marokánec. To znamená nic nedělat, jen vysedávat
v kavárnách a popíjet kafe a čaj. Tenhle způsob života se mi opravdu líbí.
Co chvilku tu kolem projde potulný obchodník, jenž si vydělává na živobytí rozprodáváním
cigaret. Koupí krabičku a jednotlivé kusovky pak nabízí za vyšší marži
kouřechtivým zákazníkům. Na ruce má přivázaný zapalovač, to aby si každý mohl
z fleku posloužit. O zájemce nemá nouzi. Tady se totiž kouří úplně všude.
Nekuřácká restaurace se jen tak nevidí. I na vlakovém nádraží, ve vstupní hale,
měl každý druhý zapálenou nikotinovou trubičku.
Rozprodávání
cigaret však není jediným fenoménem mikro malo obchodu. Tady se kšeftuje
s malým ve velkém. Koupíte si pitu (zdejší chléb) a k tomu vám
prodavač podá trojúhelníček sýra. Nebo vám půjčí sklenici s medem ať si
sami namažete. Máte chuť na čokoládu ale tahat s sebou celé balení? Není
problém, jednoduše v obchodě odlomí pár kostiček. Na ulici je stánek, kde
mají vařená vejce. Vy si jedno vylovíte, oloupete, osolíte a vypláznete jeden
dirhám. Vrcholem toho všeho bylo, když jsem viděl prodávat cigaretové papírky
po kusech, zákazník si jich pár strčil do kapsy a nemusel tak kupovat celé
balení kde je jich asi padesát.
A protože prosedím
opravdu celý den, můj zážitek je až z večera. Dnešek je prvním dnem, kdy jsem
uhodil němou tvář.
Zvířata mě moc rádi
nemají. V Londýně na mě skočila veverka, kousla mě a šla si dál po svých.
Mám na tohle svědka! V Helsinkách mě pokousala kočka, nikdy bych nevěřil že
i tato zvířata koušou – ale, mám na to svědka. Ve Vilniusu jsme měli piknik,
krásně v parku, když v tu přiletěl pták a klovl mě – fakt že nekecám,
mám na to svědka. A teď na mě zaútočil v Rabatu pes.
Jako obvykle se
potuluji v nočních hodinách čtvrtí, kde bych správně neměl nic dělat ani
přes den. Chybí mi jakýsi zdraví pud sebezáchovy, věřím ve svůj osud, který mě
jen tak zahynout nenechá. Když v tu za sebou uslyším zlostné vrčení.
Pouliční směska se ke mě blíží, zuby vyceněné, každý jeho krok postupuje vpřed.
Kšá, táhni. Nic
nepomáhá. Tenhle čokl se jen tak mých nadávek nezalekne. A co teď? Už je necelý
metr ode mě. Cítím jeho smrad. V tom se pes pokrčil a připravil na útočný
skok. Během vteřiny byl ve vzduchu, kusadla namířená na mě. Jsem muž činu a nerad
bych chytl vzteklinu, proto okamžitě jednám. Ve stejný moment kdy to psisko
vyskočilo, já se napřáhl se svojí brašnou, která mi neustále visí přes rameno.
A když už se schylovalo k setkání jeho zubů s mým tělem, schytal
takovou ránu do čenichu, že jen zakňučel a upaloval najít si jinou oběť.
Podařilo se mi přežít další den...
 |
| Western Union |
Žádné komentáře:
Okomentovat