pondělí 15. prosince 2014

81. den - Lisabon a bezdomovci


V roce 1755 byl Lisabon téměř celý zničen. Nezůstalo skoro nic. Pobřeží Portugalska tehdy zasáhlo obrovské zemětřesení, které doslova smetlo vše z povrchu zemského. Domy padaly a hořely. Nebylo kam se schovat. Ti co utekli k břehům řeky, ty smetla obrovská vlna tsunami. Na dvě stě tisíc mrtvých. Zpráva o katastrofě se brzy rozšířila do celého světa a dala tak pochybovat o tom, zda má vůbec cenu spoléhat se na Boha, když může něco takového dopustit. Lisabon však byl postaven znova, od základů. A to včetně hradu, jenž byl po dokončení omlacován kladivy, aby vypadal starší.
Je to tak pět let zpátky kdy Lisabon postihla další katastrofa. Tentokrát finanční. V televizi se tenkrát mluvilo jen o Řecku, jenž táhne Evropu ke dnu. Bylo to snazší jak pro novináře, tak pro diváky. Označit Řeky se dá uchopit víc ízy než hovořit o periferním jihu. Pravdou je že od té doby je Lisabon plný lidí bez práce a bez domova. Snad ještě nikdy v životě jsem neviděl tolik bezdomovců pohromadě. První noc kterou jsem v Lisabonu strávil byla v jednom squattu. Jenže zatímco ze svých studií v Řecku si moje neskromná osoba zvykla na squattery umělce, zde bylo obyvatelstvo domu tvořeno bezdomovci. I proto se vydávám další dny spát za město, kde si mohu v klidu postavit stan a nerušeně spát až do nekonečna.
Velké množství chudých přineslo do města i velké množství solidarity. A tak každý večer dobrovolníci z různých vrstev společnosti vyrážejí do ulic nakrmit hladové. Obchody, pekárny a restaurace přispívají neprodejnou staminou. I díky tomu že nabídka tohoto charitativního jídla je větší než poptávka (přeci jen většina bezdomovců si raději nažebrá), konečně po dlouhé době zažívá můj žaludek pocit z přejedení...




Žádné komentáře:

Okomentovat