středa 24. prosince 2014

94. den - Turista v arabském světě


Můj první den v Maroku nedopadl úplně podle očekávání. Všechno se to seběhlo hodně rychle, já nebyl připraven na totálně rozdílnou kulturu, což mě nakonec stálo docela dost peněz. Ale asi bych měl začít od začátku.
Jako obvykle jsem se procházel ulicemi oděn ve svém tradičním úboru. Mé oblíbené větrací kalhoty, které mám snad od osmnácti. Větrací proto, protože drží doslova jen na pár nitkách, které jsem tam ještě ke všemu našil já. Sandálové tenisky pak doplňují spodek – již druhé boty na mé cestě které jsou díky prošlapaným podrážkám víc vzdušnější než kdejaké žabky. A nesmím zapomenout na sýrovou košili. Ta má totiž nejen díry, ale navíc kvůli špatnému skladování za vlhka chytla i plíseň. Tahle imiž mi v Evropě zajišťovala status cestovatele a kdejaký obchodník živící se turismem se mi zdaleka vyhnul. Věděl že odtud peníze nepotečou, navíc posadit si někoho jako mě v restauraci, můžete si být jisti že se další zájemci už nepohrnou. Turistickým terčům jsem se tedy doposud úspěšně vyhýbal a měl tak možnost poznávat skutečnou kulturu daného kraje.
V Maroku jim ale mé bezdomovecké oblečení nevadí. Obličej mám bělejší než jsou jejich zadky, automaticky mám tedy víc peněž než oni. I kdybych neměl nic, pořád mám víc než průměrný vesničan. Jasný cíl pro všechny, jenž chtějí něco vytěžit.
Vždycky když se se mnou začne někdo bavit a je milý, rád ho přijmu do kruhu a sdílím vše, co vlastním. Tohle je v Tangeru největší chyba jaké jsem se mohl dopustit. Město Tanger je spojnicí mezi Evropou a Afrikou a je tak doslova prošpikováno turisty. Místní žijí jen z toho.Utratil jsem to, co jindy na cestách utratím za měsíc, než mi došlo že ti co mluví anglicky znají řeč jen pro obživu.
To k vám takhle někdo přijde a začne se vyptávat. Kam jdete, co hledáte a podobně. Vy že se jen chcete projít po tržnici. Paráda, náhodou má onen marokánec namířeno právě tam a hned je vaším doprovodem. Začne povídat že bez něj už by se na vás dávno sesypala horda ziskuchtivích prodejců šmejdů a že jen on ví kde se nachází nejlepší zboží za nejlepší ceny. Pak přijde to, co vás vyvede totálně z rovnováhy. On se totiž představí jako průvodce a vy jste právě využil jeho služby, za což musíte zaplatit. Když odmítáte, z ničeho nic se kolem objeví tucty dalších, kteří vás začínají osočovat do té doby, než povolíte.
Nebo se před vámi číšník zaraduje, neboť Česká republika je zrovna údajně jeho nejoblíbenější stát a má tam tetičku a Bůh ví koho ještě a proto ať se na chvíli posadíte, že vám dá jen trošičku ochutnat místní specialitu. Než jeden stačí cokoliv říci, hned před něj skládá menu a účet v hodnotě, za níž se v Maroku po restauracích uživí čtyř člená rodina – celý týden. A vy zvyklí z Evropy a z toho že prostě v podobných typech zařízeních se platí to ce se vám řekne, nechtíc vytáhnete šrajtofly a zjišťujete, že po tom celém dni kdy po vás pořád něco chtěli a něco se vám snažili vnutit, nezbylo dostatek peněz. Číšník je samozřejmě ochotný přijmout i euro a v tomhle momentě už víte která bije a tak se snažíte ten kurz jenž je vám vypočítán aspoň uhádat trochu více ve svůj prospěch.

Zítra budu chytřejší. Vyhnu se centru města. Vyhnu se raději všem městům kde jsou zvyklí na Evropany. Nikdy už nepřijmu první nabídnutou cenu a naučím se rázně říkat NE. Protože dnešní chyba mě stála měsíční výdaj na cestování, to znamená o měsíc dříve doma...


Stopka


Žádné komentáře:

Okomentovat