Konečně se mi podaří někam se pohnout. Anglický gentleman mě bere do Cádizu, nejstaršího města v celé jihozápadní Evropě. Mohl bych se trochu porozhlédnout po památkách, nejdřív však musím ukojit své kleptomanské choutky.
Krádeže odsuzuji už
z principu. Za prvé není správné brát si něco, co nám nepatří, za druhé nám to
karma dřív nebo později vrátí i s úroky (proč jsem jen tolik sledoval
seriál Jmenuji se Earl). Je ale něco, co si prostě neodpustím strčit do kapsy.
Jedná se o toaletní papír.
Na mojí obranu,
tohle zboží se prostě nedá jen tak koupit. Jasně, mají ho v každé sámošce,
ale v balení minimálně po čtyřech kusech. To by mi zabralo půlku batohu.
Řešit to tím, že zbylé tři ruličky někde nechám, to je proti mému gustu. A být
bez toaleťáku? Vždyť je to jeden z nejužitečnějších artefaktů jenž
s sebou tahám. Dá se využít místo kapesníku když můj nos volá o pomoc. Dá
se využít jako ubrousek po té, co se naláduji pomeranči a mé ruce lepí víc než
vteřiňák. Dá se na něj napsat originální zpráva pro nějakou krásnou señoritu. A
dá se také využít na svůj původní účel, to ale zdůrazňovat nemusím.
Když konečně získám
v jedné restauraci to, pro co jsem přišel, mohu se s klidem
v duši vypravit do centra. Tam potkávám dalšího cestovatele, s kterým
se rozhodnu strávit zbytek dne. Vladimír z Ukrajiny je o mnoho zkušenější
než já. Opustil domov před dvaceti lety a ještě nemá v plánu se vracet. Za
svůj život byl snad již všude. Přesto ale není někým, koho bych uznával.
Financování svých toulek totiž řeší formou žebrání.
Vladimíra za jeho
způsob života nesoudím. Nikdo nemá právo nikoho soudit (kromě soudce,
samozřejmě), dokud si neobuje jeho boty a neprojde celou cestu jako on. A podle
toho co mi tenhle Ukrajinec povídal, jeho cesta je hodně dlouhá. Delší než bych
si vůbec dokázal představit.
Dnes se mu podařilo
za celý den před obchodem vysomrovat od lidí deset euro. Ne dost na to, aby se
mohl dostat někam dál, na druhou stranu inaf aby koupil balíček cigaret, pár
piv a něco malého k snědku. A i když po tomhle šopingu zůstávají jeho
kapsy prázdné, nezapomene se podělit. Večer na pláži, sledujíc surfaře
z celého světa, popíjejíc zlatavý mok, může začít...
Žádné komentáře:
Okomentovat