For the English version scroll to the very down
Místo, kde končí
země, jsem si vždycky představoval mírumilovně. Ticho, pusto, maximálně šumot
vody padající přes okraj. Dnešek mě však ukázal, že opak je pravdou.
Už dnešní noc mě
málem stála život. Ještě nikdy mi snad nebyla taková zima jako právě teď. Navíc
se probouzím celý mokrý od ranní rosy, jeden by nevěřil co taková kapka vody
může udělat když má společnost.
Čím blíže k
místu, o kterém se dříve mluvilo jako o konci světa, tím více se krajina mění v
něco, co stihla lidská ruka, spíše pak lidské stroje, zdeformovat do posledního
kousíčku. Tak smutný pohled se jen tak nevidí. V dály se černají hory a nade
mnou se mračí obloha. Spouští se déšť. Ne že by to v tuhle chvíli byla nějaká
katastrofa, od probuzení stejně mé šatstvo nestačilo proschnout, jenže k
lijáku se přidává i obrovský vichr lámající stromy. Jeden, ten poslední mezi
spáleništěm které zůstalo po kamenolomu, spadl necelé dva metry ode mě. Tam,
kam jsem ještě před chvílí pomýšlel položit batoh.
Cesta se mění v
potok během zlomku okamžiku. Můj vysnění šumot vody stékající do nekonečného
vesmíru je přehlušen hromobitím, které nahání husí kůži. Přesně takhle vypadá
konec světa.
Do cílové
stanice, do Finisterry, se mi nakonec nepodaří dojít. Kolem jedenácté se však
na obzoru rýsuje Atlantik s malým přístavním městečkem Cee. Jsme ve Španělsku,
rájem pro squattery, proto si pro dnešní večer vybírám opuštěnou budovu, která
bude sloužit jako moje dnešní ubytovna. Osidlování prázdných objektů má jedno
zásadní pravidlo, jímž by se měli všichni řídit. Být co nejméně vidět. A právě
to se mi ani trochu nepodařilo. Sotva povylezu první centimetry po plotě dělící
mě od suchého pohodlí, hlas za zády mi dává jasně najevo, že o mě někdo ví.
„Hele, chlapče,
tam nelez,“ muž středního věku od kterého vůbec netuším, co očekávat, „podívej
na ten plot, jak se tam chceš dostat i s batohem? Když ti teď pomůžu, jak se
dostaneš zítra zpět? A věř mi, tohle místo žádná sláva. To já vím o lepším
squattu, je cestou k baru, kam mám zrovna namířeno.“
Dobrodinec
vypadal, že důvod návštěvy místního baru je ten, že ho z předešlého již
vyhodili. Aspoň způsob chůze, mluvy a alkoholový opar táhnoucí se kolem tomu
nasvědčoval. Budova, jenž mi byla doporučena, se jevila jako opravdu výborné
místo.
„Hele, chlapče,
před tím než půjdeš spát, dej si se mnou ještě pivko, v tom bárku, kam mám
namířeno. Pojď, platím,“ nabídka, na kterou se jen tak neříká ne. Nakonec u
jednoho piva nezůstalo, díky tomu jsem se ale vyspal opravdu parádně...
Place, where the
World ends, was peaceful place, in my head. Quietness, emptiness, one can hear
only the water falling down from the edge. Since today my ideas about it
changed to the very oposit.
This night I
almost froze to death, woke up totally wet from the morning dew.
Closer and
closer to the place that is told to be the End of the World, more the landscape
seems to be destroyed by human, or by machines made by human. I am looking at
it depressively with black mountains as background. Above me sky is even
blacker. The rain has just started. Nothing that can make me wetter, but the
strong wind that breaks tree is something that scares me. Especially when the
last tree fell down just two meters in front of me, the place where I was
thinking to put my bag.
The path became
river. One second, not more. My dream about the noise of falling water from the
Earth is away when only I could hear was thundering. It was so scare that all
my hairs stayed. This is the way how the end of the world looks like.
Because of this
crazy weather I didn't reach my final destination, Finisterra. But at least
around eleven the Atlantic Ocean is visible, small harbor Cee just few
kilometers further. I am in Spain, paradise for squatters, of course that I
chose abounded building for my night. If you want to occupy some empty house, there
is just one rule. No one should see you. So shame I didn't stay this rule right
now. The voice behind my back meant that somebody had found me.
“Don’t go there,
guy,” man, middle age, really didn't know what to expect, “look at that fence.
Even if I help you with bag, what will you do tomorrow? And trust me, inside is
nothing, come with me and I’ll show you better place, close to the bar where I
am just going.”
Probably he was
going to the bar, because they had kicked him out from the previous one. At least
he looked like it. The way he talked, the way he walked, the way he smelled.
But place for sleeping he showed me looked really comfy.
“Hey guy, before
you go sleep, come with me for one beer, right? Tonight I’ll pay,” one simply
can’t say no for offer like that. Just he didn't invite for only one beer, when
I went finally to sleep, I was so drunk that actually I didn't care where I was
sleeeping...
Žádné komentáře:
Okomentovat