sobota 6. prosince 2014

73. den - Ubývá mi sil


Mé tělo potřebuje odpočinek. Nejen mé nohy, které nikdy na puchýře netrpěly a teď jsou jimy pokryté i na místech, kde by jeden řek že nikdy nemůžou vzniknout. Také záda od věčného tahání krosny by ráda pocítila jaké to je nemít žádné závaží. Každý můj krok je cítit, bolí mě i svaly, o kterých jsem se domníval že nemůžou ani existovat. Prostě a jednoduše, už abych tam byl.

K Finisteře se váže ještě jedna legenda. Někteří tvrdí, že svatý Jakub se tam tehdy dostal sám. Začal se modlit, ale nějak ho nikdo neposlouchal. Nespokojený s tím chtěl seknout, když v tu se na moři objevila loď, celá z kamene. Krásná panna doprovázená anděly, která ho přišla uspokojit (nevím přesně, co si pod těmito slovy mám představit). Pověděla Jakubovi, že jeho modlitby byly vyslyšeny a on se tak může vrátit zpátky do Palestiny.


Já kráčím dál. Nejraději bych se někde zastavil, dal si kafe, kus dobrého žvance a celkově si odpočinul. Jenže není kde. Cesta do Finisterry není tak profláklá a moc poutníků na ní nepotkáte. Proto ani místní se neobtěžují začínat s tím, aby vybudovali síť prodejen, restaurací, hotelů a ubytoven, jako je tomu na francouzské cestě do Santiaga. Tam kdyby si člověk chtěl dát pivo v každém baru co se namane, tak stráví na své pouti minimálně rok. Na cestě na konec světa jako by chcípl pes...



Žádné komentáře:

Okomentovat