Včera mě má cesta stopem z Lisabonu zavedla do
padesát kilometrů vzdáleného Setúbalu. Není to moc, ale když si vezmu v kolik
jsem vyrážel, můžu to nakonec brát jako úspěch. A co víc, krásná klidná pláž
kde si rozkládám svůj stan a nerušeně spím až do oběda. V noci je sice už
trochu zima, ale ne tak docela – to je jen mé tělo rozmazlené tím věčným
sluncem – stačí jen vzpomenout jaká kláda je teď nejspíš v Čechách. Nejlepší
část na kempování někde daleko od lidí je ta, že ráno (víc v poledne) můžu zůstat
v posteli (ve spacáku) jak dlouho chci. Není kam spěchat a já tak v klidu vytahuji
jednu z knížek a pouštím se do čtení. Dan Brown (autor románu Šifra mistra
Leonarda) a jeho Andělé a démoni je klasická populární literatura, u které
člověk nemusí ani moc přemýšlet. Prostě jen jedu stránku za stránkou a užívám
si tu pohodu. Jenže právě díky této knize se dnes pohnu opět pouze o padesát
kilometrů jižněji, do městečka Alcáter do Sal.
Prvního stopa chytám opět poměrně pozdě. Párek vědců
se se mnou začíná bavit o literatuře. Davidův nejoblíbenější spisovatel je
Kundera a jeho knížku Nesnesitelná lehkost bytí četl hned několikrát. Trochu ho
musím opravit, že tento velikán se již dávno nepovažuje za Čecha, zanevřel na
svoji zemi a stal se Francouzem. Davidova přítelkyně Elza má zase ráda Kafku,
tak moc, že se kvůli němu vypravila do Prahy podívat se do jeho muzea. Já se
trochu stydím, protože neznám ani jednoho portugalského pisálka. Hned je mi
diktován seznam co si prostě musím prolistovat. Geniální básník Fernando Pessoa
jenž psal pod různými pseudonymy a jenž sám sebe pod různými pseudonymy neustále kritizoval. José Saramago, jehož dílo o Kristovi nedokázalo
Portugalsko překousnout a on tak emigroval do Španělska. Když pak dostal
Nobelovu cenu za literaturu, Portugalci si nejspíš trhali vlasy.
Žádné komentáře:
Okomentovat