neděle 31. března 2019

Raub - všechny cesty vedou sem

Raub je menší městečko, ležící ve středozemí pevninské Malajsie a kromě nekonečných plantáží palmy olejné tu vlastně není nic moc zajímavého. V podstatě důvod proč jsme tady my vůbec nesouvisí s tím, že by jeden z nás chtěl vidět něco z blízkého okolí. V Malajsii právě začaly prázdniny. A Cameron Highlands jsou populární destinací nejen pro cizince, ale i pro místní. Takže se hotely, restaurace, ulice, v podstatě vše, zaplnilo Malajci a nám nezbylo nic, než utéci jinam. Autobus na východní pobřeží vyrážel ráno v osm třicet. Bus do národního parku v osm nula nula. Jediná možnost jak nemuset brzy vstávat byl Raub, mnohem přátelštější jízdní řád dovolující nám i poslední oběd v těchto klimaticky přívětivých výšinách.


A tak jsme tady, v Raubu. Maličký čínský hotýlek, s recepční si anglicky moc nepopovídámé, zato nám ale nabídne bezkonkurenčně levný pokoj, popelník u postele v ceně. Jedna dlouhá ulice táhnoucí se městem, plná aut, s obchody a restauracemi lemujícími její okraj. Provoz je tak hustý, že na druhou stranu na jídlo se stejně téměř nedá přejít. Dokonce i opice, obvykle se sebevražednými sklony přecházející hlavní ulice bez rozhlížení, zůstavají v tomto městečku opodál a k dopravní tepně se raději ani nepřibližují.


Místnímu pobudovi se asi hodně líbíme. Už třikrát pozdravil, dvakrát nám přišel podat ruku a nesčetněkrát se ptal na cigaretu. Nejprve jsem ho podezíral že mu jde o moji krásnou slečnu, jeho úsměv ale jasně směřuje ke mně. V obchodě vedle našeho hotelu mi Arab vnutí prvotřídní tabák. Made in USA, obal sice říká něco jiného, já ale věřím víc prodavači. Za tu cenu, neber to. Alespoň vyzkouším ten popelník u nás na pokoji.

čtvrtek 28. března 2019

Cameron Highlands - čajové plantáže, pohodové klima a chill

V roce 1885 dostal britský geolog za úkol zmapovat území střední Malajsie. Objevil zajímavé vyvýšeniny rozkládající se přibližně v tisíci metrech nad mořem jež byly ke Cameronově poctě pojmenovány právě po něm. Čtyřicet let na to usoudila Velká Británie, že místo by díky svému mírnému klimatu bylo ideálním prostředím pro zemědělství, a tak začali budovat silnice a následně čajové plantáže, ve velkém zde pěstovat ovoce a zeleninu a uzpůsobili Cameron Highlands k rekraci.


Právě klima je to, co sem přivádí i nás. Na pobřeží se nedá pořádně vyléčit. A tak vyměňujeme denní rutinu pěta třiceti stupní celsia za příjemných pěta dvacet přes den, dvacet v noci. Paráda. Tady by se mohla všechna naše zranění vyléčit.


Jak to tu vypadá? V okolí jsou tři menší městečka, architektura jak kdyby se člověk ocitl v Alpách. Jakmile se ale dostaneme za první kopec, objeví se obrovská čajová plantáž, na které v kopcích rozeznáváme malé bílé tečky, pracovníky sklízející čaj. Plantáž je opravdu obrovská, navíc keřík, přibližně třicet centimetrů vysoký se sytě zelenými listy, dorůstá každé tři týdny, takže chudáci sběrači mají neustále co dělat.


Kromě čaje jsou místní podmínky skvělé i k pěstování jahod, farmy s tímto druhem ovoce jsou také opravdu všude. Sladké, červené, rostoucí po celý rok, jen půda není moc ideální, proto jsou vysazeny v truhlících vyplněných kokosovou drtí.


A nejméně důležitá komodita pro místní zemědělce jsou květiny, jimiž Cameron Highlands zásobují květinářství nejen v Malajsii, ale i Číně, Singapuru nebo třeba Japonsku.


Jo, je to tu prostě fajn. Nějakou dobu zde pobudeme...

Obchod pro těžaře

úterý 19. března 2019

Penang - Jíst, meditovat, milovat

K čemu být u moře, procházet se každý den po pláži, když se člověk nemůže ani vykoupat. Pěkné počasí, lidé v plavkách, čisté moře - tohle všechno mě už začíná dohánět k šílenství. Se svým zraněním se teď budu muset nějakou dobu vodě vyhýbat, na čase změnit destinaci.


Penang je sice také ostrov, má ale tu výhodu, že se na něm nachází velmi zajímavé město George Town, které je pro svůj koloniální ráz zapsáno na seznamu UNESCO. Se svojí strategickou polohou východně od Indie a jihozápadně od čínských přístavů se stal za dob Britské nadvlády strategickým místem pro obchod. Čaj a koření mělo v té době cenu zlata a tak zde vznikl mix nejrůznějších kultur, jež se vzájemně začali ovlivňovat.


Jíst
Penanské kari je známé po celém světě, tady se nazývá prostě kari. Indická kuchyně je na každém rohu a nabízí nejrůznější možnosti od pálivých jídel až po extrémně pálivá jídla. Hodně z restaurací vůbec nezavírá a jede nonstop, neustále plné lidí používajích místo příborů své ruce. Neméně je tu zastoupena i čínská kuchyně, tam když má člověk štěstí, narazí i na něco co mu nevyleptá v puse díru. Obě z kultur používají jako hlavní surovinu rýži, která se podává snad i k dezertům. Pak je tu arabské zastoupení, k jejichž chuti jsem však moc nepřilnul. Nejvíc si výskala moje krásná slečna, neboť vegetariánská a veganská strava převyšovala nabídku masa.


Meditovat
Hodně kultur znamená i hodně náboženství. Ve čtvrti Little India kde jsme bydleli my se nacházelo tolik chrámů zasvěcených tolika bohům, že se v tom nedalo vyznat. Jediné co mi přišlo trochu povědomé byl slon s několika páry rukou, ale tím končím. Co znamenají tečky na čelech lidí co proudili ulicemi, to už se raději ani neptám. Kousek od nás byl China Town, věřící zapalovali vonné tyčinky, modlili se ještě snad k podivnějším bytostem než indové, ale jinak na mě výzdoba jejich svatyň docela zapůsobila. Mešity s minarety, z nichž se pět krát denně ozýval křik svolávající muslimy k modlitbě doplňovaly prázdná místa. A samozřejmě nesměly chybět ani kostely, na nichž se také nešetřilo.


Milovat
Jsem po nehodě. Moje líbezná spolucestovatelka také. Bolí nás i když jen tak v klidu sedíme. Podívejte se raději na galerii pouličního umění z George Townu:
















Langkawi - 10 věcí, které musíte v Malajsii vyzkoušet

Malajsie je zemí, z které si odvezete nepřeberné množství zážitků. Ať už se ji chystáte navštívit na týden či na rok, jako dobrodruh s krosnou či požitkář trávící svůj čas v jednom z luxusních rezortů, zde vám přináším deset věcí, které byste měli za svého pobytu vyzkoušet.

1. Poznejte krásy na dvou kolech
Nejlepším dopravním prostředkem v jihovýchodní Asii vůbec je skútr nebo motorka. Půjčit či dokonce koupit si ji můžete za pár kaček téměř kdekoliv. Budete flexibilní, nezávislý a hlavně poznáte na vlastní kůži, že čeští silničáři nepatří k těm nejhorším.


2. Pořiďte si odpovídající dress code
Langkawi je ostrov a většina dne se odehrává na pláži. Ať už ale budete trávit svůj čas na jakémkoliv místě, vedro vás dostihne všude. Proto se při jízdě neobtěžujte nějakým extra ochraným odděvem, šortky, tílko  a žabky jsou dost dobrým úborem na přesun.


3. Poznejte místní zblízka
To že všichni řídí jako pominutí zde není žádným tajemstvím. Ten kdo nezažil dopravní nehodu, nikdy v Malajsii nebyl. Nejlepším způsobem jak se sblížit s místními je obyčejná jízda po silnici. Chvíle, kdy někdo vcouvá do hlavní přijde velmi brzo a vaše setkání tak bude opravdu blízké.


4. Užívejte si dobrosrdečnosti
V momentě nehody se stáváte středem pozornosti a seběhnou se kolem vás diváci z širokého okolí. Jedni sbírají vás, druzí spolujezdce, další skupinka se snaží opravit vaše vozidlo. Ustaraný řidič jež nehodu zavinil vám nejspíše nabídne převoz do nemocnice.


5. Vyzkoušejte východní medicínu
Malajsie je mixem kultur z Indie, Číny, ale i arabských a evropských zemí. Jste-li tedy fanouškem východní medicíny a nemůžete se rozhodnout která konkrétně je vaše oblíbené, máte štěstí, neboť zde poznáte všechny dohromady.


6. Podpořte tamní ekonomiku
Jako turista se dostanete spíše do soukromé ambulance, než státní nemocnice. Výhodou vám bude lepší péče, nebudete muset čekat hodiny než vás přijmou a váš doktor bude mluvit perfektně anglicky. Za tyhle služby si ale samozřejmě řádně připlatíte.


7. Obrňte se
Bolest která vás teď čeká je nepopsatelná. Navíc budete muset každému na potkání vyprávět, co se vám přihodilo a odmítat jeho zaručené rady, jak se vyléčit. Čím více má člověk za sebou nehod, tím víc bude chtít vaše rány vyléčit - respektive aspoň si na ně sáhnout.


8. Vzdejte se povrchních požitků
Koupat se v moři, procházet se po horách, to je přeci zbytečnost. Kvůli tomu snad člověk do Malajsie nejel, není liž pravda. Stejně se nenajde lepší zábavy než v tichosti trpět na pokoji a uvědomovat si to štěstí, že jste si tentokrát připlatili za hotel s klimatizací.


9. Navštivte bezcelní zónu
Prášky proti bolesti jsou super věc. Člověk si pak připadá jako doktor House, dokonce i to kulhání zvládá napodobit bez chyby. Ať se ale farmaceutické společnosti snaží sebevíc, lahev whiskey zůstává pořád tou nejúčinější medicínou. Navíc Langkawi je bezcelní zónou a chlast je tu fakt levný.


10. Naučte se umění kamufláže
Skútr už nejspíš v životě nechcete vidět, stejně na něj budete muset ještě nasednout a ject ho vrátit. Určitě se budete chtít vyhnout extra platbám, je tedy potřeba nehodu řádně zamaskovat. Připravte si dlouhé kalhoty a rukáv a vynucený úsměv když vás majitel přátelsky poplácá po zraněném rameni.


pondělí 18. března 2019

Satun - cesta do Malajsie

Thajsko má několik málo negativ. Jedna z nich je, že po příletu člověk obdrží turistické vízum, které je platné pouze na třicet dní. A čas tady utíká o hodně rychleji, než jsme zvyklí z práce. Ani si nestihnu zvyknout na vedro, na prostituky které mi nadbíhají a na whiskey, jež chutná tak levně (a také tak levná je), uplyne měsíc a musíme pryč ze země. Několik možností by tu bylo. Nechat si vízum prodloužit, ale to bychom se nejdříve museli dostat do nějakého většího města s příslušným úřadem a zaplatit poplatek 2000 bahtů (1430 korun). Já úřady nesnáším. To už je mi sympatičtější druhá možnost, vše ignorovat a zůstat v zemi ilegálně. I s touto variantou vláda počítá a je tedy i naceněna. 500 bahtů (357 korun) za každý den bez víza. Třetí možností je dopravit se na hranice, ty překročit a vrátit se vesele zpět, s nově platným razítkem v pasu. Takže vzhůru do Malajsie.


V Koh Lanta chytit mini van, s ním na trajekt, nechat se převézt na druhou stranu, poté pokračovat do Trangu. Společnou cestu má i místní rodina cestující asi s ročním chlapečkem. To jak výská, šplhá po sedačkách, zkoumá udiveně předměty které se mu dostanou do ruky... Jako opička. Když se s ním rozdělím o banán, radostí zavřeští, zašklebí se a naláduje si celé ovoce do pusy.


V Trangu přestoupit na další autobus, tentokrát do Satunu. Dvaceti tisícové městečko, které je zajímavé akorát tím, že se v něm nachází přístav s pravidelnou linkou Satun - Langkawi. A Langkawi, to už je Malajský ostrov...

neděle 17. března 2019

Koh Lanta - opět na ostrově

Krabi je pouze přestupní stanicí. Většina turistů nechce zůstat ve městě, zvláště když se denní teplota pohybuje nad třiceti stupni celsia a hlavně když se v blízkém okolí nachází tak obrovské množství ostrůvků, kde se dá trávit čas mnohem lépe. Moje krásná slečna někde slyšela, že prý ostrov Koh Lanta je fakt pěkné místo, takže vyrážíme tam.


Dvě hodiny v mini vanu a už čekáme na trajekt, který spojuje pevninu s ostrovem. Ještě donedávna bylo tohle místo výsadou jen dobrodruhů, bez elektrického proudu, s ubytováním v podobě provizorních přístřešků se starou matrací na zemi a s přehršlem barů nabízejících magic coctails - kokteily z kouzelných houbiček. Časy se ale mění. Pro místní ekonomiku jsou mnohem výhodnější rodiny s dětma, než banda zfetovaných hippíků. Elektřinu nataženou po celé pláži, namísto chatrných chýší hotelové komplexy a většina barů prodávajích halucinogeny proměněny v restaurace s nabídkou western food.


Jenže Koh Lanta má tu výhodu, že je fakt velká a že typičtí dovolenkáři osídlili hlavně severní část ostrova, tu jižní nechali i nadále napospas cestovatelům s krosnou místo kufru.


Rád bych se pochlubil nějakým dobrodružstvím z Koh Lanty, ale kromě toho, že jsem jednou píchl půjčený skútr, se nic zapamatování hodného nestalo. Prostě ostrovní klasika, spánek do odpoledne, lehký oběd u silnice, pivko na pláži, večerní rozjímání nad životem a noční shánění dalšího piva...

čtvrtek 14. března 2019

Krabi - centrum všech turistů

Většina z lidí, kteří byli v Thajsku, byli právě v Krabi. A jelikož jsme se rozhodli že pojedeme na jih a Krabi leží na naší trase, budeme jedni z nich. Je tu ostrov Jamese Bonda (jak originální pojmenovat takhle ostrov, není liž pravda. Jméno není náhoda, objevil se totiž v bondovce Muž se zlatou zbraní, takže aby měli turisté clue co přesně hledat, zvolili při vymýšlení jména level nápovědy úplný začátečník) a na ostrově Koh Phi Phi se zase natáčela slavná Pláž. Uprostřed města je obrovský krab, před kterým si každý návštěvník musí pořídit selfie.


Protože je moc velké horko na to vystát si frontu na fotku před krabem, musíme vymyslet jiný druh aktivity. Moje slečna neváhá a nalézá kurz vaření. Nejsem proti. Jen se bude muset učit beze mě, já jsem staromódní a zastávám názor, že muži do kuchyně nepatří. Supportnu jí později v tom, že všechna její jídla pečlivě zfeedbackuji.


Můj program bude méně sotisfikovaný, než ten její. Obejdu několik barů, ochutnám pár místních pálenek a zkusím zjistit, kolik zvládnu vypít piv, než moje Kráska plně pochopí tajemství thajské kuchyně. Moje dobrodružství se ovšem zasekne na mrtvém bodě hned v první putice, jelikož se mě ujímá stařík z Kanady, na důchod přestěhovaný v Krabi, jenž se mi po pátém půllitru snaží předat všechnu moudrost, kterou zde za ta léta života získal. Takže:
Nejlepší prostitutku si člověk koupí mimo centrum, ty hezčí stojí tak 1000 bahtů (cca 714 korun).
Hodně z nich bere drogy.
Na hotelu je tohle každýmu jedno.
Masérku co přidá happy ending člověk prý pozná na první pohled. Služba v ceníku není, tohle je za dýško (prej 100 až 300 bahtů, 71 až 214 korun).
S trávou problém není, ale člověk by měl být trochu opatrnější když jí kouří (a zapálil si jointa uprostřed ulice).
A když to člověk fakt přežene s pitím, neměl by pak řídit. Obzvlášť ne skútr, nebo motorku.

Žebrající opice

Znak pro Thajský Baht vypadá stejně jako znak pro Bitcoin

Selfie v Krabi před krabem?


Khao Lak

Tak jako v pralese dobrý, nějaký ten zážitek si z toho odneseme, nic nás nesnědlo, nikde jsme se neztratili (i když po tom jejich jointu jsem měl fakt potíže trefit mezi stromy cestu domů), ale teď je čas na odpočinek. Něco nenáročného. Něco u moře, s kilometry a kilometry pláží, kde bychom našli opuštěné místo, maximálně s pár důchodci opodál.
Přesně něco takového v Thajsku samozřejmě existuje. Khao Lak je oblast ležící na západním pobřeží, u břehů Andamanského moře. Celosvětově je místo známé, v roce 2004 bylo totiž dost drasticky zasaženo vlnou tsunami a záběry z této oblasti se objevovaly v médiích po celém světě.


Od katastrofy už uplynulo více než čtrnáct let a Khao Lak se téměř plně zotavil. Vybudoval systém výstražných zařízení (nevím jak tomu rozumět, všude jsou cedule říkající ať v případě tsunami utíkáme někam na vyvýšené místo), opravil hotely (na ten kde jsme bydleli my už asi nezbylo) a nalákal opět turisty (důchodce, samé důchodce).


Nejzajímavějším místem v okolí byla vojenská základna, asi deset kilometrů od města. Část z ní vyhradila armáda pro organizaci zabívající se ochranou mořských želv. Ti schraňují a starají se o zraněné jedince, pomáhají v reporodukci ohroženým druhům a ještě to všechno nechají zacálovat turisty. Vynikající. Podívali jsme se tedy do vojenského objektu (bomba), vstupným přispěli na ochranu moří a oceánů (super) a ještě viděli fakt hustý želvy :)


Vzato kolem a kolem, pobyt v Khao Laku nebyl ničím jiným, než odpočíváním. Konečně. Síly tedy načerpány, jde se na nové dobrodružství. Nasedáme na autobus a jedeme dál na jih.

Thajský bhat

Autobusové nádraží

Pláž Pink Beach