Jak jsem reklamoval výherní automat

Sedím si v takhle v práci, pracně předstírám že něco dělám (to hlavně když kolem projde můj šéf) a abych se u toho všeho nenudil, točím si svým fidget spinnerem. Jak jsem to jen bez něj dřív mohl zvládat. Co jsem tenkrát celé ty dny v zaměstnání dělal, když ještě nikdo neznal točítka a neměl si s čím hrát? Jasně, vždyť přeci rok zpátky nikdo tuhle plastovou blbost ještě nepotřeboval, to se ujíždělo na Pokémonech, pro člověka se i obyčejná zacházka na wecko měnila v dobrodružství, jelikož třeba takový Bulbasaurus se rád schovával u záchodové mísy.
I já tenkrát celý den chodil kolem fabriky, s mobilem v ruce a vykládal všem na počkání, že jestli není v červeném týmu, odmítám s ním dělat na projektu a že pokud chce abych pro něj dokončil ty papíry, ať mi někam hodí lákadlo a já to za to urobim. Hned po šichtě se pak vyráželo do večerky pro lahev vína, sednout si s ostatníma do parku a lovit společně.
Většina soumraků tak začínala dosti podobně. U divadla se člověk nakrmí na teenagerech, kteří mu tam nahází všechny bonusy získané z odpoledního zápeku těláku, po desáté, když jsou školáci zavoláni domů, přemisťujeme se k pomníku, a pokud máme i po půlnoci dost baterky, jde se lovit někam dál, do neprozkoumaných míst.
Tak se také stalo, že se kolem čtvrté ráno potloukáme ulicí, kam ani ti nejotrlejší Pokémon Go hráči nechodí. Herna vedle zastavárny, pajzly kde si místní kriminálníci vyřizují účty, ale hlavně, neokoukaná skvadra příšerek, které ještě nikdo z nás nechytil. Prsty kmitáme o sto šest, bohužel štěstěna dnes nestojí na naší straně. Zrazuje nás moderní technologie a jednomu po druhém odumírají smartphony. Je to v pytli. Buď někde okamžitě sehnat zdroj energie, nebo dnešní večer budeme muset ukončit v tom nejlepším.
Naštěstí. Herna vedle zastavárny, pajzly s kriminálníky, to všechno jsou noční podniky, které nezavřou dřív, než se objeví první ranní paprsky. Zapadáme proto do nejbližšího nonstopu a začínáme okupovat veškeré elektrické zástrčky. To se však nelíbí obsluze. Jen tak tam prej sedět nebudeme, tady je to pouze pro hráče forbesů.
Beru tedy svých posledních padesát korun, které mám vyšetřené na ranní chlebíček a kávu, a hážu je do první bedny, která se namane. Už podle melodie, kterou slot machine vydává poznávám, že mě asi žádný cash nečeká.
"Ale to je podvod," náhle mě celá Pokémon mánie přestává zajímat, "tady se jasně píše VÝHERNÍ AUTOMAT. Já nic nevyhrál. Dejte mi reklamační protokol a kontakt na výrobce."
Nebudu už se svou historku zdržovat, stejně se pointa už dávno ztratila na začátku příběhu. Každopádně pro mě dopadlo vše dobře. Ráno jsem si mohl koupit svůj chlebíček s kávou. Vyreklamoval jsem svůj nevýherní Výherní automat...

Jak jsem si kupoval kurvu

Den po Mezinárodním dnu dětí, tedy druhého června, přichází další významná skupinka, která chce být zmíněná v kalendáři. Dárečky nebo květiny se však moc nenosí, jeden pak riskuje prostřelené koleno od pasáka. Ano, i prostitutky slaví.
Letos se to sešlo opravdu pěkně. V mém oblíbeném klubu hrál DJ Podplukovník a mě přišel jako nejlepší nápad mu přivést jako kulisu nějakou tu děvku. Najít lokalitu kde se lehké dívky zdržují nebylo moc těžké, teď jen nějakou přesvědčit, aby místo orálního sexu postávala na baru a dělala kompars. Ve dvou se to lépe táhne, nabírám Podplukovníka do auta a společně vyrážíme na výpadovku na Domažlice oslovovat ženy nejstaršího řemesla.
"Ahoj šlapko," ujímá se slova kamarád ve staré vojenské uniformě, "nechtěla bys s námi do hospody? Koupíme Ti třeba drink a tak. Klidně i něco zaplatíme." Jenže i tyto dámy mají strach o svůj život, proto když je zve divně oblečený člověk s pivem v ruce do auta s tím, že je chce jen opít a že kalhoty si u toho nechá zapnuté, nesetká se to s úspěchem. Nadávají nám do úchylů, prasáků a chlípníků. A to jen proto, že místo análního sexu požadujeme jeden malý taneček, při kterém se nikdo nebude svlékat.
Slova se tedy ujímám já. Vyhlížím tu nejvíce tlustou, prdelatou a snědou paní, v šatech o tři čísla menší než by si zasloužila, zmalovanou od shora dolů. Přesně takovou, jakou jsem si představoval v těch nejdivočejších snech. "Dobrý večer, slečno, mohu se Vás optat kolik stojí Vaše služby?"
"Za litr udělám co si řekneš, komplet," odpoví nevěstka.
Žena nejstarší profese nakonec nemá problém ani s tím, že jí za ty prachy odvezeme do klubu, posadíme na židli a budeme nalévat pitím. Jedinou podmínkou je platba předem a to, že zajde domluvit se svým zaměstnavatelem. Vysolíme tedy talíř a prodejná žena odchází. Bohužel jí organizátor prostituce nejspíš nepustil, protože už se nikdy s našima penězma nevrátila zpět...