Nejvyhledávanější turistickou oblastí Portugalska je region Algarve, nejjižněji položená část tohoto státu. Otázka, proč se všichni shlukují právě zde má snadnou odpověď. Stačí se podívat kolem na ty nádherné pláže. O Algarve se říká, že zde rostou ty vůbec nejsladší pomeranče na světě, jelikož jsem tvor zvídavý, nezůstalo toto tvrzení bez ověření. A ano, mohu potvrdit, nikdy bych neřekl že ta oranžová koule, která se zde dá najít na každém druhém stromě, může být tak sladká.
Dalším lákadlem této oblasti jsou právě ty pláže ležící na březích Atlantického oceánu. Ty vábí jak surfaře, tak hipíky, kteří v těchto místech zakládají celé kolonie. Proto se ani většina pohostinství neobtěžuje psát jídelníčky v portugalštině - angličtina, němčina, španělština, francouzština, to všechno jsou jazyky s nimiž si jeden vystačí, portugalština k nim ale nepatří.
A protože jako správný hippie bych neměl brát nic na těžkou váhu, i dnešek jen tak proflákám (ostatně jako každý jiný den). S batohem na zádech se prostě potuluji z místa na místo, živím se ovocem a až k večeru spřádám plány na to, jak se dostat do hlavního města Fara, kde bych si užil trochu kulturního ruchu a zároveň ukotvil na přilehlé pláži. Jenže má lehkovážnost zapříčinila, že moje vysněná destinace je stále třicet kilometrů vzdálená a slunce šlo už dávno spát, někam za hromádku klád (ve skutečnosti zapadlo nad oceánem za obzor a já se nad tou nádherou téměř rozplakal). Naštěstí vrána k vráně sedá, a hippie k hippie jakbysmet, proto ani ne po pěti minutách zastavuje velká dodávka předělaná na karavan, z níž vykukují dva francouzští kluci – Matheew a Dragon. Záhy zjišťuji že toho máme společného víc než by se mohlo zdát.
Matheew a Dragon celý den proflákali po okolí Algarve. Vypadá to, že jejich den byl dost podobný tomu mému. Jen se tak toulali a česali ovoce, které posléze gurmánsky konzumovali. I dnešní jídelníček máme stejný. A teď na večer se přemisťují do Fara, trochu si povyrazit. Cesta mi prostě nemohla nabídnout lepší společnost.
Tři kluci, tři tuláci, brázdící malé ospalé městečko s lahví vína v ruce hned budí pozornost. Ne že by zde na podobné zjevy nebylo obyvatelstvo zvyklé, jen ne v tuto roční dobu. Proto se na nás za nedlouho začínají nabalovat trable v podobě místní omladiny, která si podezřele prohlíží káru (jenž má rozbitý zámek a je tedy neustále přístupná komukoliv). Kluci se rozhodují ještě tentýž večer změnit lokaci a mě je nabídnuto lůžko, pokud absolvuji noční přesun s nimy. Neodmítám.
Na malé plážičce zjišťujeme, že není žádné další víno. Matheew byl ale za mlada skautem a do života si tak odnesl moto Buď připraven, vždy připraven, jímž se řídí za každých okolností. Prokáže to i tentokrát, když z batohu vytáhne zašitou lahev Martini...
Žádné komentáře:
Okomentovat