Ještě před tím než
opustím Lisabon, vydám se do centra, protože jeden nikdy neví kdy a jestli
vůbec se sem ještě vrátí, zda znovu potká tyto lidi jako je Adam
z Londýna, kterému k životu stačí jen kytara, a když ne kytara, tak
aspoň foukací harmonika, a když ne ani ta, vystačí si se svým tělem, jako
včera, když zastal celou kapelu tím že bubnoval na popelnici, nohou udával
rytmus a do toho všeho si pískal a byl šťastný, protože kolem jdoucí lidé se
přidávali a pískali si s ním, někteří podupávali do rytmu a našli se i
tací, jenž podobně jako on mlátili do popelnic ve snaze vytvořit nějakou hudbu,
až to samozřejmě přilákalo policii, která však naši party neukončila, naopak se
k nám přidala a nechala kolem kolovat balíček tabáku, aby si každý kdo se
připletl kolem mohl ubalit cigaretu a užít si tu nevšední show opojen
nikotinem, a nebo té há cém, záleželo jestli jste si do papírku nasypal něco
víc než jen tabák, protože jak už jsem zmínil, těmhle poldům to vůbec nevadilo
a jeden z nich si dokonce přišel také potáhnout, což vyvolalo vlnu
nadšení, při které se celá ulice rozezpívala tak nahlas, že nás bylo slyšet
několik bloků daleko a že už se jen nezpívalo, ale i tančilo, a já tak měl
možnost vyzvat tu krásnou Polku která mě den před tím políbila a která má potetované
nohy komiksovými obrázky, jako jeden z nich zobrazující malou holku jenž
odešla od svých rodičů na ulici, ani nevíte proč, protože to jeden obrázek
nemůže obsáhnout, ale hned z druhého kde se ta samá holka vypraví
s ranečkem do světa poznáte, že se vlastně jedná o její vlastní příběh a
že už se jí nemusíte na nic ptát a můžete tak v klidu opustit tohle krásné
město, kde se ani ne po týdnu cítíte jako doma.
Žádné komentáře:
Okomentovat