O Karin jsem se jiš zmiňoval. Kromě toho že je tak
trochu blázen jí to navíc i dost sekne. Vražedná kombinace, jenž mě odmalička
přitahuje. I proto s ní trávím téměř celý dnešní den. Moc toho nenamluví, ani
moje přítomnost jí nedonutí vyndat Beethovena z uší. Přesto se celý upocený
snažím držet krok s touhle běžkyní (pro jistotu se držím dva kroky za ní, její
perfektní pozadí je skvělá motivace). Naštěstí pro mě je zdejší krajina dost
inspirativní na to, aby se Karin co chvíli zastavila a trochu si zameditovala.
Já tento čas využívám k vydechnutí, setření potu z čela, hledání deodorantu v
mé krosně a zamaskování totálního vyčerpání.
Energie kterou tahle kočka čerpá z matičky Země
(nebo odkud jí vlastně bere) není dostatečná a tak se zpomalíme abychom našli
vhodnou lokalitu kde trochu pojíst. Louka s výhledem na malý kostelík je
příhodné romantické místo na začátek našeho pikniku. A zatímco Karin vyndavá z
batohu müsli tyčinku, několik druhů ovoce od místního farmáře a vodu kterou
načerpala přímo z pramene, mým jídelníčkem je salám ze supermarketu, jako
dezert s sebou vláčím dort.
„Jé, něco sladkého, dáš mi kousnout?“ jejímu hlasu
se nedá odolat.
„Jasně že dám,“ a abych ukázal jak moc jsem štědrý,
odlamuji celou půlku jen pro ni.
„Ty víš jak učinit ženu šťastnou. Já tě miluju.“
Při těchto slovech mi úplně zaskočilo v krku. Cože
to právě řekla?
„No, víš, já k tobě po pravdě také něco cítím,“
soukám ze sebe a nakláním se, abych jí políbil. Její vyděšený obličej mě však
vyvádí z míry, „ah, tys to myslela jen tak, jenom jako poděkování za ten dort,
mno to je ale trapas.“
Asi chápete, že jsem se ten den musel ztratit Karin z
očí. Držet se dál za ní, nebo dál před ní. Být pozadu je velmi těžké, u ní
nikdy nevíte kdy se zastaví a někde vpovzdálí začne splývat s přírodou. Já pak
nevědomky projdu kolem a už jí mám zas v patách, už se zase nechá připomenout
dnešní historka. Proto se musím dostat dopředu. Jenže při jejím tempu to není
vůbec snadné, proto má rychlost dnes připomínala tempo vrcholových sportovců.
Když se konečně dostávám na ubytovnu, není na mne
kousek suchý. Sice dneska nepršelo, zato můj výkon se propotil snad i skrz
krosnu. Dalším přicházejícím pelegrinem (= poutníkem) byla Karin. Proč já jen
neběžel o vesnici dál...
Žádné komentáře:
Okomentovat