Porto je druhým
největším městem Portugalska, rozkládajíc se na břehu Atlantického oceánu.
Jedním z nejzajímavějších monumentů je knihovna, která byla použita ve
filmech o Harrym Potterovi, dnes víc jak místo na čtení slouží turistům.
Naleznete zde více lidí s fotoaparátem, než s knihou v ruce. I
proto se nezdržuji dlouho.
Další skutečnost
proč si Porto zamilovat je kromě jeho krásy i všudypřítomný WiFi signál. Na
náměstí, v parku, na pláži. A to i na předměstí, několik desítek kilometrů
od centra se můžete připojit k internetu který spravuje samo město.
Ovšem to
nejdůležitější, proč se v Portu dnes zastavuji, je něco úplně jiného.
S téměř až nezájmem procházím historický střed zapsaný na seznamu UNESCA,
abych se dostal do čtvrti ležící za řekou Rio Douro. Nejlepší spot v celém
regionu. Abyste pochopili, název Porto a portské víno totiž není náhoda. A levý
břeh řeky, těsně před tím než se spojí s Atlantikem, to je místo kde
portské teče doslova proudem. Putyky snažíc se nalákat vás právě k nim
zaměstnávají promotéry a hostesky, kteří na ulici nalévají portské všem
kolemjdoucím. Jeden se tak může pěkně opít a neutratit ani kačku.
Večer se blíží a já
bych rád našel nějaké klidné místo na pláži, kde bych si v pohodičce rozdělal
stan a nerušeně prospal celé zítřejší poledne. Když v tu někoho potkávám.
A jako obvykle, i můj nový kamarád se vymyká normálu.
Svedla nás
dohromady moje poutnická mušle, kterou stále nosím na krku. Tenhle Němec, který
se totálně bez peněz toulá Evropou, absolvoval cestu do Santiaga pár týdnů
zpět. Poutník jako poutník, člověk kterému chybí prachy jako člověk kterému
chybí prachy, a tak se rozhodujeme spojit společně síly a přečkat dnešní večer
a noc společně.
Hned dostávám
varování že Daniel je alkoholik. Nic nového pod sluncem, já mám potíže
s pitím také, aspoň podle měřítek Světové zdravotnické organizace, jejíž
oficiální stanovisko jsou čtyři piva denně. Když spočítám já svůj průtok
zlatavého moku, přičtu k němu víno které poslední dobou chlemtám po
litrech, můžu klidně zamlčet i těch pár kořalek jenž sem tam zpestří můj
jídelníček. Podle WHO jsem prostě ztracený případ, nedá se nic dělat. Takže
žádné starosti, Daniely, alkoholik jako alkoholik.
Když mi však
všechno tohle proběhlo hlavou, netušil jsem co Daniel ve skutečnosti myslel
tím, že má problém. Ve srovnání s ním se totiž považuji za úplného
břídila. Jeden by řekl že láhev portského pitiva z plecháčku ze mě dělá už
trosku, jenže já si nestačil skoro ani nalít a Daniel už měl v sobě celou
flašku. Tohle vypadá opravdu na krušný večer, protože až dojdou zásoby, můj
nový kamarád se prý doslova zblázní. A tvrdí že ani trochu nepřehání. Poté co
vidím jeho splávek mu začínám i věřit...
Žádné komentáře:
Okomentovat