"Tak co, já ti říkal že znám perfektní místo kde se vyspat," povídá mi ráno Stanislav, zatímco ho očuchává pes na vycházce. Pod perfektním místem kde se vyspat si představím kde co, ale park kde už od šesti od rána straší pejskaři, to teda vůbec. Navíc jsem celou noc klepal takovou kosu, že moje zkušenost se rozhodně kvalitním spánkem nazvat nedá. Ale co, jednou jsem se dal dohromady s pankáčema, pěti hvězdičkový hotel nemůžu očekávat.
"Hele, proč ty vlastně nezažádáš o podporu, vždyť Francie je asi nejvíc socialistický stát v Evropě, tady nikoho chudým nenechají," zajímá mne proč si někdo vybral takový způsob života.
"Víš, já mam francouzskej pas, polský méno a cikánskou krev. Mě nemůžeš jen tak zavřít mezi čtyři stěny v ňákym paneláku, já potřebuji cítit svobodu. Proč ty se touláš Evropou, s prázdnou kapsou?"
Nantes je asi nejhezčí město které jsem doposud navštívil. Historie na mne dýchá na každém rohu, v minulosti významné přístaviště řeky Loiry dává všemu ten správný ráz. Centrum je poseté milionem kavárniček, barů a dalších míst, kde se dá trávit čas. Nejraději bych navštívil všechny, pak by mne ale museli odvést rovnou do márnice, předávkování kofeinem. A co mě těší nejvíce, nenašel jsem jediný McDonald, žádná zmínka o Starbucku, chybí reklamy na Subway. Prostě parádička - takhle má vypadat to správné centrum. I proto se zdržím celý den a až na večer se jede dál.
Ani ne po minutě zastavuje sexy učitelka francouzštiny. Jede do la Rochelle, město, jenž prý nesmím při své potulce vynechat. Což o to, samozřejmě že tam mířím taky, už jen kvůli mé řidičce. Navíc přímořská lokalita mi nabízí krásné místo na spaní. Kdybych si totiž mohl vybrat mezi hotelem a pláží, neváhám ani vteřinku a už si ustýlám na písku. Ten pocit když nad vámi září měsíc spolu s nespočtem hvězd, šumění vln ukolébává, prostě k nezaplacení. A zatímco Ivan Hlas má ve vlasech vítr, já tam mám písek...
Žádné komentáře:
Okomentovat