Jednou jsem četl nějaký citát o tom, že cestování je jediná věc, kterou když si koupíte, udělá vás bohatší. Moc s tím nesouhlasím. Za prvé, je spousty jiných věcí které se dají koupit a udělají člověka bohatším. Třeba bitcoiny, pokud je člověk nekoupil zrovna na Mt. Gox. Nebo byt v Praze, jejichž ceny udělali z majitelů horních deset tisíc. A navíc, udělá vás bohatší? To jako vážně? Já přijel ze své poslední cesty tak bez peněz, že ani zašívat kapsy nemělo cenu - nebylo co by z nich mohlo vypadnout. Chudý jak křesťanský hlodavec, zanechávám na chvíli dalších cest a jdu si project pár fesťáků - ekonomická smrt zaručena.
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary je překvapivě zaměřen na filmy. Jeho věhlas je ve světě docela znát, a tak se sem sjíždí celebrity z celého světa. Mel Gibson, Danny DeVito nebo třeba Jiřina Bohdalová. Přidejme ještě Bartošku (se zapálenou cigaretou, samozřejmě), brutálně zanedbaný brutalisticý Thermal a kolonádu, kde vám zdarma teče minerálka stojící v obchodě aspoň patnáct korun.
V době festivalu, který má více než padesáti letou tradici, se vůbec nešetří. Tady se na devět dní v roce předstírá Hollywood, se vším všudy. Červené koberce, luxusní auta vezoucí své pasažéry sto metrů od hotelu až ke kinosálu, večírky s množstvím sektu že Bohemka vyhlašuje přesčasové směny. Plýtvá se na každém kroku. A kolem tohodle celého snobismu (kterého se ve skutečnosti účastní pouhá hrstka návštěvníků) se motá ohromné množství takzvaných baťůžkářů, lidí co tohle všechno přišli obdivovat. Jasně, ještě ve čtvrtek protestovali proti plánované změně klimatu, ale dneska je přece pátek, a jestli někdo, tak celebrity naše zdroje zneužívat mohou.
Klasický návštěvník vypadá takto: hipsterská taška přes rameno, v níž se nachází program festivalu, festivalové noviny (ty se zásadně nečtou, slouží spíše jako podklad pro sezení) a plastová lahev s vodou. Jednorázový kelímek s nějakým předraženým koktejlem, ale bez brčka, to by totiž mohlo spadnou do řeky Teplá, pokračovat do Ohře a přes Labe se dostat až do Severního moře, kde uvízne v tlamičce nějaké želvě, nebo co to tam na severu vlastně žije. Nesmíme zapomenout na akreditaci, která visí náročnému divákovi na krku a která ho opravňuje stát ve frontě. Jenom pro upřesnění, i přes to že se v Karlových Varech nachází asi největší kinosál co jsem kdy v životě viděl (kapacita přes tisíc diváků), k tomu aby se člověk na nějaký film vůbec dostal, musí vystát několika hodinovou frontu. Většinou to však nevadí, čekání na nějaký ten snímek je totiž mnohdy větší zábava než samotná podívaná. To je způsobené jednak množstvím aktivit jež se dají ve frontě podnikat (snídat, obědvat, večeřet, pít, kouřit, balit ženský, oženit se, založit si rodinu, vystudovat), hlavně pak ale faktem, že většina filmů je tak moc intelektuálsky založených, že je nemá běžný smrtelník šanci pochopit. Tří hodinový statický zábět na kapající kohoutek (black and white, of course) - co tím asi chtěl autor vyjádřit? Lobotomii?
Ale ne, není to tak strašné. Pokud se totiž člověk nestihl zřídit už přes den, má dost šancí to dohnat večer (spát netřeba, ti chytří to stihli u toho kapajícího kohoutku). Poblejt červenej koberec, vloupat se do hotelu kde bydlí vaše oblíbená star, potkat vaší oblíbenou star, poblejt vaší oblíbenou star, utíkat před ochrankou, poblejt ochranku, to jsou přece historky, na které jednou budete rádi vzpomínat. A pokud si na ně náhodou pamatovat nebudete, bulvární noviny vám je hned druhý den rády připomenou...
Na závěr bych ještě poprosil nahněvané návštěvníky festivalu (pokud si vůbec článek přečetli a dostali se až sem), berte můj článek s rezervou a nadsázkou. Vždyť i já budu příští rok stát ve frontách s váma, chlastat piña coladu a chlubit se, kolik celebrit jsem stihl ulovit. A o týden později se zase vrátím do svého Zachraňte klima režimu.
 |
| https://www.kviff.com/ |
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary je překvapivě zaměřen na filmy. Jeho věhlas je ve světě docela znát, a tak se sem sjíždí celebrity z celého světa. Mel Gibson, Danny DeVito nebo třeba Jiřina Bohdalová. Přidejme ještě Bartošku (se zapálenou cigaretou, samozřejmě), brutálně zanedbaný brutalisticý Thermal a kolonádu, kde vám zdarma teče minerálka stojící v obchodě aspoň patnáct korun.
V době festivalu, který má více než padesáti letou tradici, se vůbec nešetří. Tady se na devět dní v roce předstírá Hollywood, se vším všudy. Červené koberce, luxusní auta vezoucí své pasažéry sto metrů od hotelu až ke kinosálu, večírky s množstvím sektu že Bohemka vyhlašuje přesčasové směny. Plýtvá se na každém kroku. A kolem tohodle celého snobismu (kterého se ve skutečnosti účastní pouhá hrstka návštěvníků) se motá ohromné množství takzvaných baťůžkářů, lidí co tohle všechno přišli obdivovat. Jasně, ještě ve čtvrtek protestovali proti plánované změně klimatu, ale dneska je přece pátek, a jestli někdo, tak celebrity naše zdroje zneužívat mohou.
Klasický návštěvník vypadá takto: hipsterská taška přes rameno, v níž se nachází program festivalu, festivalové noviny (ty se zásadně nečtou, slouží spíše jako podklad pro sezení) a plastová lahev s vodou. Jednorázový kelímek s nějakým předraženým koktejlem, ale bez brčka, to by totiž mohlo spadnou do řeky Teplá, pokračovat do Ohře a přes Labe se dostat až do Severního moře, kde uvízne v tlamičce nějaké želvě, nebo co to tam na severu vlastně žije. Nesmíme zapomenout na akreditaci, která visí náročnému divákovi na krku a která ho opravňuje stát ve frontě. Jenom pro upřesnění, i přes to že se v Karlových Varech nachází asi největší kinosál co jsem kdy v životě viděl (kapacita přes tisíc diváků), k tomu aby se člověk na nějaký film vůbec dostal, musí vystát několika hodinovou frontu. Většinou to však nevadí, čekání na nějaký ten snímek je totiž mnohdy větší zábava než samotná podívaná. To je způsobené jednak množstvím aktivit jež se dají ve frontě podnikat (snídat, obědvat, večeřet, pít, kouřit, balit ženský, oženit se, založit si rodinu, vystudovat), hlavně pak ale faktem, že většina filmů je tak moc intelektuálsky založených, že je nemá běžný smrtelník šanci pochopit. Tří hodinový statický zábět na kapající kohoutek (black and white, of course) - co tím asi chtěl autor vyjádřit? Lobotomii?
Ale ne, není to tak strašné. Pokud se totiž člověk nestihl zřídit už přes den, má dost šancí to dohnat večer (spát netřeba, ti chytří to stihli u toho kapajícího kohoutku). Poblejt červenej koberec, vloupat se do hotelu kde bydlí vaše oblíbená star, potkat vaší oblíbenou star, poblejt vaší oblíbenou star, utíkat před ochrankou, poblejt ochranku, to jsou přece historky, na které jednou budete rádi vzpomínat. A pokud si na ně náhodou pamatovat nebudete, bulvární noviny vám je hned druhý den rády připomenou...
Na závěr bych ještě poprosil nahněvané návštěvníky festivalu (pokud si vůbec článek přečetli a dostali se až sem), berte můj článek s rezervou a nadsázkou. Vždyť i já budu příští rok stát ve frontách s váma, chlastat piña coladu a chlubit se, kolik celebrit jsem stihl ulovit. A o týden později se zase vrátím do svého Zachraňte klima režimu.
