neděle 12. října 2014

26. den - Bremen a můj homo xicht


Včera jsem si dal záležet na tom, aby můj stan stál daleko od civilizace. A to daleko obsahuje i skrytost. To znamená že bylo nalezeno místo tak schované, že snad ani policejní pes by ho nenalezl. Potřebuji tolik chybějící spánek. Ale už ráno se mi kolem mého přístřešku někdo šourá.
"Dobrý den," otvírám stan a slušně pozdravuji, "omlouvám se jestli zabírám Vaše místo na piknik, hned budu pryč."
"Ne, to je v pořádku, já jen že tohle stanoviště je pro nás, tady potkávají muži muže. A Vy máte tak pěkný obličej."
Cože? Zase? Už ne. Jak pro Boha přišel na to že mám hezkej xicht? Po ránu se lekám sám sebe při pohledu do zrcadla pravidelně.
"Já jsem jen cestovatel," odpovídám.
Muž se slovy aha odchází a já se začínám balit. Dříve než bylo v plánu. Ach jo. Po chvíli se chlapík vrací zpět: "A nechcete ho aspoň vykouřit?"
"???!!! Eh... Ne, děkuji."
"Tak nic na shledanou," loučí se, pro dnešek už definitivně.
Jestli si někdo myslí, že mé historky jsou vymyšlené, rád bych si myslel to samé, bohužel realita mě dává jasné důkazy a já tak po svém tripu budu potřebovat strávit pár dní s nějakým psychologem.

Jak pokračovat dál? Pamatuji si slova Rafaela, pouličního umělce původem z Německa. Jako bych jeho hlas slyšel znova. Pokud cestuješ vlakem, nikdy si nekupuj lístek. Já tak včera učinil a z Hamburgu do Bremenu mě to stálo poslední peníze.
Prostě se zavři na záchod a je to, máš tam i zásuvku na elektriku, zní mi pořád v hlavě Rafaelova slova. Jednou jsme podobnou techniku zkoušeli u nás, naštvaný průvodčí nás vyhazoval hned na další zastávce. Ale co, risk je někdy zisk a tak beru vlak směr jihozápad a zapadám na nejbližší WC. Otvírám knihu a má cesta začíná. Vyčápli mě na třetí zastávce.
"Takže ty povídáš že tam sedíš už hodinu, všiml sis že je tam i mýdlo a voda? Docela bys potřeboval sprchu," říká průvodčí, spíše pobaveně, než naštvaně.
"Hodinu a půl, přibližně. Přečetl jsem docela velký kus knížky, přeci se nebudu cáchat v tom vašem malym umyvadle..."

Vyhodili mne v Dortmundu. Bez pokuty, bez pohrůžky policie. S radou, že jestli chci takhle cestovat dál, měl bych zkusit regionální vlaky, tam se průvodčí ani neobtěžují obcházet jednotlivé vagóny...






Žádné komentáře:

Okomentovat