Bangkok je fakt super město, ale těch věcí co tam dělat... Člověk si zkrátka ani na chvilku neodpočine, po rozpálených ulicích ve třiceti stupňovém vedru už se mu více chodit nechce, a vylehávat na pokoji, který je podobně špinavý jako celé město, to také není ono.
Balíme svých pár švestek a jdeme na vlakové nádraží. Cílem je jih, nejlépe někde u moře. Jako dobrá volba se jeví Hua Hin, přímořské městečko s ani ne padesáti tisíci obyvateli, které si kdysi vybral král jako své letní sídlo. Malá zapadlá díra, kde je dostatek možností pro turisty (hotely, restaurace, přístupné pláže) ale zároveň není až tak moc zajímavé, aby zde byl nával lidí ze západu. Idelání pro načerpání sil před další cestou.
Největší zajímavostí města je hlavní nádraží
Zdroj: http://huahinjapan.com/en/index.php
Večer si to takhle promenádujeme ulicema a hledáme bar, kde by ani jednomu z nás nevadilo strávit nějaký čas. V jedné z vedlejších uliček je taková menší, ale o to útulnější knajpa. Čtyři barovky, na nich čtyři běloši, kulečník a tenhle interiář vyplní prostor tak dokonale, že na nic dalšího místo nezbývá. Hosté usrkávající svá piva se nám představují. Důchodci z Austrálie. Hua Hin se pro ně stal dokonalým místem k životu. Pro ně je tu vše téměř zadarmo, všichni je tu mají rádi, přes den se poflakují na pláži a po západu slunce okupují tento bárek. Už mám jasno, až budu starý, chci být australský důchodce žijící v Hua Hinu. Kulečníkový match jsem s nima samozřejmě prohrál...
Chang, nejznámější thajské pivo
Několik poznatků na závěr:
Thajský baht (THB) je zdejší měnou s kurzem 1 THB = 0,71 CZK
Téměř nikde se nedá platit kartou, a když už jí na nějakých větších místech přijímají, účtují si poplatek 3 %
Všechny výběry z bankomatu jsou zpoplatněny částkou 220 bhatů (156,- korun)
Nakonec všechno dobře dopadlo. Moje Kráska, osamocená v odjíždějícím vlaku, dokázala zachovat chladnou hlavu a zatáhla za záchranou brzdu (ta mrcha, tohle jsem chtěl vždycky udělat já). Strojvůdce se s ní moc nepáral a vyhodil jí za trest hned na další stanici, kde už jsme se mohli šťastně setkat.
Konečně v Bangkoku, turisty nejnavštěvovanějším městě na světě.[1] Přes osm milionů obyvatel, s aglomerací pak více než čtrnáct milionů. Kolony aut vytvářející hustý smog. Pouliční prodejci na každém rohu. Asi jsem blázen, ale tenhle chaos a špína se mi ňákým svým způsobem líbí. Člověku chvíli sice trvá než si na vše navykne (jako že se jezdí vlevo a že silniční pravidla téměř neexistují, že rikša vás vždycky oškube a že těm pouličním psům nemá smysl dávat pamlsky, jelikož jsou přežraní zbytky od stánkařů), neuplynul však ani půl den a už vím, jaká značka piva je nejlepší.
Úplně náhodná postranní ulička
Chrám na který se chodí lidi koukat. V příručce psali, že je to nejvíce focené místo v Bangkoku
Wat Pho - Buddhismus v Thajsku
95 procent thajců jsou buddhisté.[2] Tomu také odpovídá množství svatyň, které zde stojí. Jedna z těch zajímavějších je Wat Pho, kde se nachází 46 metrů dlouhá a 15 metrů vysoká socha ležícího Buddhy. Kromě stovek turistů, kteří si před chrámem sundavají boty a půjčují šátky aby zakrili svá spoře oděná těla, je v tomto nejstarším thajském chrámém komplexu 99 pagod a o něco málo více siamských koček.
Tak tohle si má člověk představit, když mu řeknou 99 pagod, prostě spoustu pagod
Chrám, kde turisti předstírají jako že v pokoře sedí před Buddhou, ve skutečnosti si to tam ale přisli jenom vyfotit
A tady je konečně ta velká socha, u tý většina lidí selfie neodolá
A ještě jedna z výzdob
Khaosan Road - Turistické centrum zábavy
Pro většinu lidí je Bangkok synonymem pro párty. Levný alkohol, polonahé dívky a spousty drog. Ve filmu Pařba v Bangkoku prodávala cocaine i opice. Realita je ale trochu jiná. Za drogy hrozí až trest smrti, turisté jsou postihováni o něco více přátelštěji, žádná hitparáda to ale není. Výjimkou zde nejsou baťužkáři, kteří za svoji chuť vyzkoušet něco nezákoného tráví několik let zavřeni v celách.[3] A jak se říká, v Thajském vězení už dva roky znamená doživotí. Khaosan Road je sice centrem neřesti, zábava se váže spíše na pivo, koktejly a oblíbený Laughing gass, tedy rajský plyn sehnatelný legálně každé dva metry.
Soi Cowboy - Go-go bary, ladyboys a další
Povinnou zastávkou v Bangkoku je pak nějaký z red-light districtů. Soi Cowboy je ulice, kde kromě go-go barů, míst kde tančí dívky u tyče, nenajdete nic jiného. O kus dál je masážní salon vedle masážního salonu (nabízející happy endingy, pokud člověk zapátrá po osudech masérky, tak i sad endingy) a v neposlední řadě nesmí chybět ani pěkná řádka hodinových hotelů. Ale znáte ten vtip: "Moje thajská přítelkyně říká, že malý penis vůbec nevadí. Stejně bych byl ale radši, kdyby žádný neměla..."
Nejsem moc mistr ve focení, tohle je prostě red-light district
Na závěr ještě pár poznatků pro ty, co by se rozhodli Bangkok navštívit:
Řeka Chao Phraya zůstává i nadále dopravní tepnou po městě. Turista si tak může pohodlně prohlédnou celé město a dostat se levně a rychle téměř odkudkoliv kamkoliv
I když cesta rikšou (které se zde říká tuk-tuk) nebo ve třech na skútru je rozhodně dobrodružnější než obyčejný taxík, vychází jejich cena až pětkrát tolik. Taxikář se dá totiž většinou přesvědčit k tomu, aby zapl taxametr a vy tak měli místní ceny
V Thajsku je levněji než u nás, rozhodně se tu ale ušetřit moc nedá. Je zde tolik moc věci co zkusit, že peníze mizí přímo před očima
O bitcoinu jsem se dozvěděl v ten nejlepší možný čas. Krátce po mé investici vzrostla jeho hodnota na historické maximum a ze mě se stal rázem boháč. Okamžitě dávám v práci výpověď a plánuji, jako správný movitý chlapík, nějakou delší dovolenou, třeba někde v jihovýchodní Asii. Svoji krásnou slečnu beru samozřejmě s sebou. Jenže jehož téhož večera, když se jdu pochlubit klukům do hospody (a kdy grandiózně oznámím šéfovi že už pracovat nepotřebuji), začíná cena mojí kryptoměny padat. A padat nepřestane.
No co, stejně jsem už bez práce, a všichni stejnak říkají, že na dálném východě je levno. K čemupak peníze. Nějak to snad zvládnu i s tím málem, co mi zbylo.
Vybranou destinací je nakonec Thajsko. Vždyť i DiCaprio si v Pláži tento stát moc pochvaloval (tedy až na ty žraloky, drogové dealery a šílenou ženskou, co vedla komunitu na ostrově). Nás ale nic takového nepotká. Moje slečna by přeci z toho vodopádu neskočila.
A tak tedy přichází nákup letenek (Norinberk -> Düsseldorf -> Bangkok), balení (jak jinak než ráno před odletem) a konečně cesta na vlak, kterým vyrážíme do Německa.
Expres z Prahy má přestupní stanici do Norinberka v Chebu. Jako správný cestovatel si na nádraží ubalím cigaretu a svou vyvolenou posílám napřed do vlaku, zabrat nějaké pěkné místo. Jenže v momentě, kdy si slavnostně zapaluji (samozřejmě přímo vedle cedule zákaz kouření), se vlak i s mojí spolucestovatelkou rozjíždí. Stihneme si tak akorát zamávat. Dobrodružství může začít...
