Poprvé jsem stopoval v šestnácti. Měl jsem tehdy školní praxi daleko za městem kam autobus jezdil jednou za hodinu. Jelikož moje práce začínala v osm, byl nejlepší alternativou spoj v sedm třicet. Jenže mě pravidelně ujížděl i ten v osm třicet.
O pár let později, to už jako vysokoškolák, přemýšlím jak strávit léto. Můj tatínek se ukázal velmi velkoryse, když mi jen tak zničehonic dal sto eurovku, ať si někam zajedu. Se zdviženým palcem se dostávám do Španělska a zpět a po šesti týdnech tátovi ještě šedesát euro vracím.
Nejlepším společníkem stopaře je pak Hitchwiki, encyklopedie, která radí jak a kde v které zemi stopovat, zda se dá v jednotlivých městech využít něco zadarmo a celkově je to stránka, kterou by měl každý stopař prolistovat před svou cestou.
Více na hitchwiki.org
Na mé cestě jsou definitivně nejzajímavější rána. Dnes to nebyl žádný flirtující homosexuál, návštěva byla ještě drzejší a začala mi rozepínat stan. Beru do ruky ešus a chystám se vetřelce hned fláknout po kebuli. Jenže obličej který se vynoří patří krásné sexy dívce. Štípnu se, abych měl jistotu že ještě nespím. Nespím. Blondýna, nohy až na zem. A v tak vyzývavá uniforma. Sakra, policejní uniformě. No, někdo mě probudit musel, holt je to policie. Začínám své flirtovací fráze, ale slečna nejspíš nerozumí. Po pár minutách mi podává zpět mé dokumenty a žádá mne, abych se přemístil jinam.
Nájezd na dálnici je hned v centru Dortmundu a na prvního řidiče čekám tak tři minuty. Do Kolína nad Rýnem čekám na stop pět minut. V Kolíně pak deset. Jde to jako po másle.
"Kam jedeš, chlapče?" ptá se mě hippie v hippie káře.
"Aachen." otvírám dveře a nasedám.
"Já teda nejedu přímo tam, ale tím směrem rozhodně."
Sebastian, jak si řidič říká, si udělá menší zajížďku. Cítí zodpovědnost za to mi ukázat, jak ďábelská společnost RWE ničí naši přírodu: "Zde vystěhovali asi už sto deset vesnic, jen aby mohli těžit více uhlí, Dalším místem je to, kde bydlím já. Nedá se proti tomu bránit." říká, když projíždíme městem duchů, kde prázdné domy čekají na demolici. "Mají tady největší stroje světa jen pro to, aby vyhloubili tu největší díru v Evropě. Jestli sis myslel že tohle se děje jenom někde v Rusku, taks byl na omylu."
Smutný pohled na zdevastovanou krajinu, na města která mají být další na řadě, to vše mě donutí skončit s dnešním výletem a trochu si sáhnout do svědomí, jak moc pohodlním na úkor naší Země.
"Konzumenti chtějí stále víc. Ale my, aktivisté a uvědomělí lidé, naše síla také roste. Jsme jako rebelové ze Star Wars, naší bitvu vyhrajeme," loučí se se mnou Sebastian.
Žádné komentáře:
Okomentovat