Každý den vždy
postupuji obdobně. Ráno si vyberu nějaký cíl, kam bych chtěl dojít. Pokaždé tak
plus mínus na sever, nějaké to městečko, kde načerpám staminu, dám si kafe
nebo pivo (spíš oboje) a rozmyslím plán na další den. Pro dnešek jsem ještě
žádnou metu nevybral, ale nedaleko by mělo být něco jménem Dahme, které, chvilka
napětí, má vlastní infocentrum.
Jak se dalo čekat,
žena středního věku si se mnou moc nepokecá, chybí nám společný jazyk. Kdo chce
se ale domluví vždycky a po krátkém zápolení pochopí, že se ptám na radu. Kudy
by mi jako dál doporučila jít směr Berlín.
„Na kole, autobusem
nebo vlakem?“ vyrozuměl jsem.
„Pěšky,“ odpovídám
razantně.
„???“ pracovnice
informačního stánku si není jistá, jestli mi dobře rozuměla, nakonec ale zaloví
ve velké krabici, z níž mi posléze podává mapu. V jejím levém dolním
rohu je Dahme (místo kde se právě snažím konverzovat), v pravém horním
rohu je pak – BERLÍN.
Něco málo přes sto
kilometrů po krásné stezce, určené tedy převážně cyklistům, já si jí ale prý
zajisté užiju taky. Tahle informace mi dodala tolik elánu, že zvedám svou
krosnu jako pírko a pln sil hned vyrážím.
Vyrážím do krajiny,
která by mohla být takovým německým holandskem, jelikož na každém kroku téměř
zakopávám o mlýn (ne tedy větrný, zde frčí ty vodní) a hlavně to, co mě
překvapí nejvíce, je obrovské marihuanové pole, hned u cesty. Samozřejmě že se
jedná jen o technické konopí, stejnak mne ale tento fakt natolik vyvede z míry,
že nestačím zírat. Něco takového jsem totiž neviděl ani ve filmu (ano, jestli se
ptáte na to, zda jsem to zkoušel kouřit, tak ano, ale nejspíš z toho chtěj
opravdu dělat jen provazy).
Jak jsem tak moc
tím vším nadšen (zvláště když už i začínám vidět sem tam nějaký ten ukazatel
Berlín), úplně zapomínám na čas. Najednou si takhle kráčím lesem, kolem jen
samé stromy, a ta mrcha slunce mi pomaloučku mizí až není vidět ani trochu. A
co teď. Jak mám úplně potmě najít místo na stan? Vždyť já se takhle bojím. Jo,
když už jsem utábořen, to se mi nic stát nemůže. Upír ani vlkodlak by nebyli takoví
hrubianti, aby jednoho vytahovali ze spacáku, a i kdyby, lepší je být sežrán ve
spánku – jenže na zbloudilém pocestném si každý rád slupne...
Žádné komentáře:
Okomentovat