Na čase se rozloučit. Po týdnu života v Rennes jsem si na místní tolik zvykl, že mi budou chybět. Opravdu bych tu nejraději zůstal. Lamy by byl štěstím bez sebe mít spolubydlícího. Jenže s Lauriane bylo dohodnuto že se dnes vyráží na jih.
"Hele, nechceš se ještě zdržet?" ptá se mě parťačka-stopařka, "víš, v pátek tu bude velkej koncert. A jestli už máš plný zuby svýho spolubydlícího, můžeš zůstat u mě."
Lauriane mi dala vážně těžký výběr.
Po chvíli váhání jsem přikývl a vyměnil Lamyho za Lauriane. Veškerý můj život se vejde do jedné krosny, takže stěhování zas až tak těžké nebylo. Abych pravdu řekl, to děvče se mi líbilo od samého začátku. Můj dojem že naše sympatie jsou vzájemné se brzy potvrdil.
Lauriane ke mně nebyla až tak upřímná. Nezůstala jen do pátku, do Španělska můžeme příští rok, ne? Na zimu mi pomůže najít nějakou práci, zde v Rennes, abych se mohl aspoň symbolicky podílet na nájmu a našem společeném životě.
"Super, teď když máš džob, měl bys na sobě začít i trochu pracovat," povídá jednoho rána, "tvůj šatník potřeboval trochu roztřídit, neboj, už je o to postaráno." Lauriane neměla ráda mou sýrovou košili už od začátku (sýrová proto že byla plná děr, pokrytá ušlechtilou plísní). Já k ní měl ale velmi pevné pouto, to právě v ní jsem chtěl být jednou pochován a společně hnít na věčnosti. Teď se válí někde na smetišti, minutu ticha za ní.
...
Moje kariéra básníka a cestovatele nějak nedopadla. Už si nepamatuji kdy jsem opustil pracoviště před pátou. Pozice která byla tou nejvíce opovrhovanou na mém osobním listě nyní platí tu pitomou hypotéku. Ale jeden úředník se v tom evropském byrokratickém systému vždycky ztratí. Jo, málem bych zapomněl, s Lamym už se nestýkáme, prej to není ten správný kamarád, má na mě špatný vliv, aspoň tak to říká Lauriane.
Občas po večerech mi vyčítá, že už nejsem ten kluk do kterého se zamilovala. No neříkej, vážně? Nebylas to ty kdo mě dostal sem? Jenže argumentovat nemá cenu, to už dávno vím. Z tohodle kruhu už se asi nikdy nedostanu.
A v tom se mi zjevil anděl strážný a nabídl mi druhou šanci...
"Hele, nechceš se ještě zdržet?" ptá se mě parťačka-stopařka, "víš, v pátek tu bude velkej koncert. A jestli už máš plný zuby svýho spolubydlícího, můžeš zůstat u mě."
"Sorry, měj se pěkně, Lauriane, já vyrážím dál..."
Žádné komentáře:
Okomentovat