pondělí 18. března 2019

Satun - cesta do Malajsie

Thajsko má několik málo negativ. Jedna z nich je, že po příletu člověk obdrží turistické vízum, které je platné pouze na třicet dní. A čas tady utíká o hodně rychleji, než jsme zvyklí z práce. Ani si nestihnu zvyknout na vedro, na prostituky které mi nadbíhají a na whiskey, jež chutná tak levně (a také tak levná je), uplyne měsíc a musíme pryč ze země. Několik možností by tu bylo. Nechat si vízum prodloužit, ale to bychom se nejdříve museli dostat do nějakého většího města s příslušným úřadem a zaplatit poplatek 2000 bahtů (1430 korun). Já úřady nesnáším. To už je mi sympatičtější druhá možnost, vše ignorovat a zůstat v zemi ilegálně. I s touto variantou vláda počítá a je tedy i naceněna. 500 bahtů (357 korun) za každý den bez víza. Třetí možností je dopravit se na hranice, ty překročit a vrátit se vesele zpět, s nově platným razítkem v pasu. Takže vzhůru do Malajsie.


V Koh Lanta chytit mini van, s ním na trajekt, nechat se převézt na druhou stranu, poté pokračovat do Trangu. Společnou cestu má i místní rodina cestující asi s ročním chlapečkem. To jak výská, šplhá po sedačkách, zkoumá udiveně předměty které se mu dostanou do ruky... Jako opička. Když se s ním rozdělím o banán, radostí zavřeští, zašklebí se a naláduje si celé ovoce do pusy.


V Trangu přestoupit na další autobus, tentokrát do Satunu. Dvaceti tisícové městečko, které je zajímavé akorát tím, že se v něm nachází přístav s pravidelnou linkou Satun - Langkawi. A Langkawi, to už je Malajský ostrov...

neděle 17. března 2019

Koh Lanta - opět na ostrově

Krabi je pouze přestupní stanicí. Většina turistů nechce zůstat ve městě, zvláště když se denní teplota pohybuje nad třiceti stupni celsia a hlavně když se v blízkém okolí nachází tak obrovské množství ostrůvků, kde se dá trávit čas mnohem lépe. Moje krásná slečna někde slyšela, že prý ostrov Koh Lanta je fakt pěkné místo, takže vyrážíme tam.


Dvě hodiny v mini vanu a už čekáme na trajekt, který spojuje pevninu s ostrovem. Ještě donedávna bylo tohle místo výsadou jen dobrodruhů, bez elektrického proudu, s ubytováním v podobě provizorních přístřešků se starou matrací na zemi a s přehršlem barů nabízejících magic coctails - kokteily z kouzelných houbiček. Časy se ale mění. Pro místní ekonomiku jsou mnohem výhodnější rodiny s dětma, než banda zfetovaných hippíků. Elektřinu nataženou po celé pláži, namísto chatrných chýší hotelové komplexy a většina barů prodávajích halucinogeny proměněny v restaurace s nabídkou western food.


Jenže Koh Lanta má tu výhodu, že je fakt velká a že typičtí dovolenkáři osídlili hlavně severní část ostrova, tu jižní nechali i nadále napospas cestovatelům s krosnou místo kufru.


Rád bych se pochlubil nějakým dobrodružstvím z Koh Lanty, ale kromě toho, že jsem jednou píchl půjčený skútr, se nic zapamatování hodného nestalo. Prostě ostrovní klasika, spánek do odpoledne, lehký oběd u silnice, pivko na pláži, večerní rozjímání nad životem a noční shánění dalšího piva...

čtvrtek 14. března 2019

Krabi - centrum všech turistů

Většina z lidí, kteří byli v Thajsku, byli právě v Krabi. A jelikož jsme se rozhodli že pojedeme na jih a Krabi leží na naší trase, budeme jedni z nich. Je tu ostrov Jamese Bonda (jak originální pojmenovat takhle ostrov, není liž pravda. Jméno není náhoda, objevil se totiž v bondovce Muž se zlatou zbraní, takže aby měli turisté clue co přesně hledat, zvolili při vymýšlení jména level nápovědy úplný začátečník) a na ostrově Koh Phi Phi se zase natáčela slavná Pláž. Uprostřed města je obrovský krab, před kterým si každý návštěvník musí pořídit selfie.


Protože je moc velké horko na to vystát si frontu na fotku před krabem, musíme vymyslet jiný druh aktivity. Moje slečna neváhá a nalézá kurz vaření. Nejsem proti. Jen se bude muset učit beze mě, já jsem staromódní a zastávám názor, že muži do kuchyně nepatří. Supportnu jí později v tom, že všechna její jídla pečlivě zfeedbackuji.


Můj program bude méně sotisfikovaný, než ten její. Obejdu několik barů, ochutnám pár místních pálenek a zkusím zjistit, kolik zvládnu vypít piv, než moje Kráska plně pochopí tajemství thajské kuchyně. Moje dobrodružství se ovšem zasekne na mrtvém bodě hned v první putice, jelikož se mě ujímá stařík z Kanady, na důchod přestěhovaný v Krabi, jenž se mi po pátém půllitru snaží předat všechnu moudrost, kterou zde za ta léta života získal. Takže:
Nejlepší prostitutku si člověk koupí mimo centrum, ty hezčí stojí tak 1000 bahtů (cca 714 korun).
Hodně z nich bere drogy.
Na hotelu je tohle každýmu jedno.
Masérku co přidá happy ending člověk prý pozná na první pohled. Služba v ceníku není, tohle je za dýško (prej 100 až 300 bahtů, 71 až 214 korun).
S trávou problém není, ale člověk by měl být trochu opatrnější když jí kouří (a zapálil si jointa uprostřed ulice).
A když to člověk fakt přežene s pitím, neměl by pak řídit. Obzvlášť ne skútr, nebo motorku.

Žebrající opice

Znak pro Thajský Baht vypadá stejně jako znak pro Bitcoin

Selfie v Krabi před krabem?


Khao Lak

Tak jako v pralese dobrý, nějaký ten zážitek si z toho odneseme, nic nás nesnědlo, nikde jsme se neztratili (i když po tom jejich jointu jsem měl fakt potíže trefit mezi stromy cestu domů), ale teď je čas na odpočinek. Něco nenáročného. Něco u moře, s kilometry a kilometry pláží, kde bychom našli opuštěné místo, maximálně s pár důchodci opodál.
Přesně něco takového v Thajsku samozřejmě existuje. Khao Lak je oblast ležící na západním pobřeží, u břehů Andamanského moře. Celosvětově je místo známé, v roce 2004 bylo totiž dost drasticky zasaženo vlnou tsunami a záběry z této oblasti se objevovaly v médiích po celém světě.


Od katastrofy už uplynulo více než čtrnáct let a Khao Lak se téměř plně zotavil. Vybudoval systém výstražných zařízení (nevím jak tomu rozumět, všude jsou cedule říkající ať v případě tsunami utíkáme někam na vyvýšené místo), opravil hotely (na ten kde jsme bydleli my už asi nezbylo) a nalákal opět turisty (důchodce, samé důchodce).


Nejzajímavějším místem v okolí byla vojenská základna, asi deset kilometrů od města. Část z ní vyhradila armáda pro organizaci zabívající se ochranou mořských želv. Ti schraňují a starají se o zraněné jedince, pomáhají v reporodukci ohroženým druhům a ještě to všechno nechají zacálovat turisty. Vynikající. Podívali jsme se tedy do vojenského objektu (bomba), vstupným přispěli na ochranu moří a oceánů (super) a ještě viděli fakt hustý želvy :)


Vzato kolem a kolem, pobyt v Khao Laku nebyl ničím jiným, než odpočíváním. Konečně. Síly tedy načerpány, jde se na nové dobrodružství. Nasedáme na autobus a jedeme dál na jih.

Thajský bhat

Autobusové nádraží

Pláž Pink Beach

středa 13. března 2019

Khao Sok - Welcome to the Jungle

1. den - vesnice v džungli
Po třech hodinách namačkání v malém vanu zastavuje řidič u odbočky z hlavní silnice. Kromě nás vystupuje ještě pár dalších baťůžkářů, se stejným úmyslem jako my. Podívat se do deštného pralesa.
Dva kilometry od místa, kde jsme byli ponechání vlastnímu ostudu, leží malá vesnička Sok, jež je zajímavá především tím, že se nachází přímo u vstupu do národního parku Khao Sok, parku s tropickým deštným lesem, s džunglí, místem kde žijí tygři, sloni, opice, prostě věci jako z Tarzana nebo Mauglího.


Místní obyvatelé si zvykli na fakt, že tohle místo přitahuje cizince, protože upřímě, kdo by nechtěl něco takového vidět na vlastní oči? Přeorientovali se z farmářů na kuchaře, průvodce, či si na svém políčku postavili několik chatek které začali pronajímat turistům.
A i když je zájem o návštěvu Khao Soku veliký, pořád to není destinace pro každého. Přeci jen, je to furt džungle. Nad postelí tedy vysí moskitiéra, aby se člověk aspoň trochu vyspal s minimem hmyzu, v koupelně lezou brouci takových velikostí že je snad musela ozářit nějaká radioktivní síla a při vynášení odpadků mě překvapí makak hledající v koši něco na zub. Ty strašidelné zvuky ozývající se všude kolem mi také nedělají dvakrát tak dobře.


Když tedy ve vesničce zahlédnu rasta bar, neváhám ani chvilku a jdu si dát pivko na kuráž. Co mě však úplně vykolejí je velký nápis nad vchodem, že zde si můžete koupit trávu. Ano, trávu jako marihuanu.
"Hele, já pořád někde čtu, jak je to v Thajsku trestané, že za drogy tu padají fakt velké tresty a tak, jak to můžeš takhle veřejně prodávat? Nebojíš se policie?" zajímám se.
"Kámo, tady jsi v džungli, co by tu policie dělala?" odpoví mladík a hned mi podává zboží.


2. den - plavba po jezeře
Za světla to přeci jen vypadá líp než v noci. Není důvod otálet a jde se na průzkum. Od jednoho z místních si půjčuji motorku a vyrážíme prozkoumat jezero Cheow Lan. Asi po hodině jízdy, kdy každou chvíli přeběhne přes cestu tlupa opic, dorážíme na místo. 165 kilometrů čtverečních vodní plochy, s vápencovými masivy, jeden vedle druhého, tyčících se z hladiny. Scéna jak z Avataru. Společně s jedním španělským párem si pronajímáme loďku pro podrobnější průzkum místa. Asi nejhezčí věc co jsem v životě viděl, i když ve svém konečném důsledku dost vyčerpávající. už abych opět seděl v tom rasta baru.


3. den - do hlubin džungle
Už ráno se vydáváme na stezku vedoucí hustou džunglí. Pokud nesejdeme z cesty, měla by nás dovést k největší květině světa, Rafflesia kerrii, místními nazývána bua phut. Jenže, procházka džunglí není žádná procházka. Je to jeden z nejnáročnějších treků co jsem kdy šel. Kvůli velké vlhkosti vzduchu (je to deštný prales) se špatně dýchá, z člověka tečou litry potu, každou chvíli zakopává o kořeny či o liány, ztrácí mezi bambusy stezku a už ani ty opice, prohánějící se mu nad hlavou, ho nevzruší. Když tedy konečně nalézáme onu vzácnou květinu, ani nás z vyčerpání moc nezajímá. Prostě velká kytka, to je toho. Už abych opět seděl v tom rasta baru.

Kulisy co zbyly po Cameronovi?

Rafflesia kerrii, prostě velká kytka, trmácet se kvůli ní takovou štreku za to nestálo

Takovéhle věci člověka trochu znejistí

neděle 10. března 2019

Don Sak - opět na pevnině

Už jsem se zmínil že nemám práci. A s kryptoměnama to také nevypadá, že by ze mě udělaly v nejbližší době boháče. Takže potřebujeme na cestě trochu víc šetřit. A ostrovy, protože jsou turisticky nejzajímavější, patří k těm dražším částem Thajska. Mno, dražším, mít stálý příjem peněz, například plat jako jsem míval, pískal bych si. Za nějakých 15 tisíc na měsíc se zde dá v pohodě vyžít. Za 30 si člověk píská a je z něj král. Jenže můj příjem je nula, takže se přesouváme zpět na pevninu. Do přístavu Don Sak, malého městečka, kde téměř nic není (a tudíž není ani za co utrácet peníze).


O cenách už zmínka byla. Co ale ostatní aspekty života v bývalém Siamu? Tak za prvé, je to konstituční monarchie, jejich král se vždycky jmenuje Ráma, takže zapamatovat si jméno panovníka není problém, ať už se střídají jak chtějí. Ten současný je v pořadí desátý, takže Ráma X. Od dob kdy zde ještě učila Jodie Foster jako Anna a král (to byl teprve Ráma IV.) se toho hodně změnilo, pomlouvání královské rodiny je ale stále trestným činem. My si na Zemana můžeme nadávat jak chceme, thajci musí v tichosti svého krále respektovat, ať se jim to líbí, nebo ne.


Důležitá věc pro to, aby se někde žilo dobře, je jídlo a pití. Voda z kohoutku pitná není a kvůli neustálému horku tedy musí člověk několikrát denně do sámošky pro balenou vodu. Pivo je dobré, nejvíce frčí značka Chang, Leo a Singha. Čepované se sežene zřídka, v baru dá člověk za malé tak 60 bahtů (43 korun). S vínem je to ještě horší, běžná cena v restauraci je 160 bahtů (115 korun) a dostane míň než dvě decky. Nejvíce se tedy vyplatí pít místní whiskey, která je dobrá, silná a hlavně levná. Co se týče jídla, je to hlavně rýže a chili. Slovo pálivé zde znamená něco jako chci umřít, ať mě ta bolest spálí zaživa. Ale jinak je to dobré. Na ulici se člověk nají už za 20 bahtů (14 korun) v restauracích roste cena úměrně tomu, jako moc je orientovaná na západní kuchyni. Největším lákadlem v Thajsku pro mě i nadále zůstávají místní krásky, ty se jim opravdu povedly.


Zdroj: http://www.partybooze.com.sg/

Zdroj: https://www.tesco.com/

sobota 9. března 2019

Koh Samui - ostrov pro každého

Na ostrově se žije fakt na výbornou. Abychom zjistili, jestli jsou všechny místa tak boží jako je Koh Tao, vydáváme se prozkoumat něco dalšího. Jeden z trajektů má trasu na Koh Samui, tak proč nezkusit zrovna tuhle malou pevninku uprostřed moře.


Koh Samui je na rozdíl od Koh Tao o dost větší. Přeject z jedné části ostrova na druhou zabere hodinu, kromě mladých alternativních lidí je tu i dost rodin s dětma, velkou část tvoří také party people co přijeli do Thaska za levným alkoholem a hlavně levnýma holkama (já objevil celkem dva red-light districty, zábavné, když kolem člověk projde, sesypou se na něj dívky, začnou ho tahat k sobě, objímat, zaterasovat mu cestu aby dál nechodil a pobyl chvíli u nich v baru či masážním salonu).


Je tu i spousty dalších zajímavostí, jako je mrtvý mnich, který si přál být po své smrti vystaven, takže se na něj chodí dovolenkáři dívat a fotit si ho, možnost turisticky nenáročných výšlapů do džungle, kde na konci čeká většinou nějaký malý vodopádek, nebo třeba aréna, kde se obden koná zápas v thajském boxu. Já se tu ale hlavně načil základních pravidel ohledně jízdy na skútru:
   - Helma je důležitá, neboť policie se ráda zaměřuje na cizince bez této ochrané pomůcky a ještě raději je pokutuje
   - Jezdí se vlevo, ale jízda v protisměru, po chodníku či kudykoliv jinudy je možná
   - Parkuje se co nejblíže místu, kam má člověk v plánu dorazit. Když se jede například najíst, nechá svůj skútr přímo před vchodem restaurace (pokud už tam nestojí někdo jiný)
   - Kapacita jedno stopového vozidla je jeden až čtyři lidi, náklad omezen není
   - Troubí se pouze na pozdrav
   - Benzín se kupuje kdekoliv u silnice, prodavači ho skladují v prázdných lahví od whiskey
   - Zákazy vjezdu se na skútr nevztahují (na auta většinou také ne)
   - Povolnený limit alkoholu je do té míry, dokud je řidič schopen ject
   - Ohrožovat chodce je naprosto v pořádku
   - Když člověk ze skútru spadne, pořádně se sedře

Okraje ostrova jsou plné pláží, hotelů a restaurací, zbytek tvoří neprůchodná džungle

Koh Samui je opravdu pro všechny, proto i bary jsou zaměřené tak, aby pokryly vkus každého

Mnich co předpověděl svoji vlastní smrt. Protože mu oči vyhnily fakt hnusně, má aspoń sluneční brýle