Peking, to je klasické velkoměsto, klidně bych ho srovnal s Londýnem, Paříží nebo třeba Istanbulem.
Veškeré nápisy jsou duolingní, v čínštině i angličtině, metro na vás mluví také jazykem kterému se dá rozumět, všude mapy sloužící k lehké orientaci.
Ulicí se prochází spousty bělochů, ale i černochů. Pořád to není jako v některém z Evropských měst, ale turistů je tu už požehnaně. Je tu také co vidět. Náměstí Nebeského klidu, na jehož vstupní bráně visí obrovský portrét Mao Ce-tunga, Zakázané město, které je sice režimi dost zdevastováno, pořád se ale jedná o zajímavé místo, nebo třeba Velká Čínská zeď, jež je asi šedesát kilometrů za městem.
Při letních olympijských hrách v roce 2008, které se zde konaly, vybudovala vláda nové trasy metra, takže v současnosti je celý Peking skrz na skz propojen. Dostat se dá opravdu všude, snadno a rychle.
I lidé jsou tu jiní než doposud. Metropolitní. Moderní look, spousty mladých hipsterů, piercing, tetování nebo crazy barva vlasů je k vidění podobně jako u nás.
Moje mise zde je už ale daná. Nalézt ruskou ambasádu byl docela problém, splnit všechny jejich podmínky pro žádost o vízum ještě větší. Zdá se mi, že Rusko nemá moc zájem o solo cestovatele, k tomu aby se tam totiž někdo dostal, musí mít potvrzení od cestovní kanceláře, jež je oficiálně registrovaná státem. Podle diplomata z ambasády nemám šanci tohle potvrzení získat. Takhle až se mi vysmál.
Jenže to asi nidky neslyšel o internetu. Já už si naštěstí sehnal VPN, díky níž se můj laptop přepojí přes jinou zemi, takže mohu brouzdat web bez toho, aniž by mě Čína cenzurovala. Najít agenturu která prodává potvrzení online byla otázka několika minut. Co na tom jestli bude pravé nebo falešné, pochybuji že na ambasádě mají nějakou možnost ověření. Jenže když přinesu všechny dokumenty, čeká mě studená sprcha. Vízum mi vydají až příští pondělí. Dnes je pátek. To znamená za deset dní.
V Rusku je od prvního do pátého státní svátek, to se nepracuje ani na ambasádě. A s mím čínským vízem nemám nárok na zažádání si zrychleného procesu...
Veškeré nápisy jsou duolingní, v čínštině i angličtině, metro na vás mluví také jazykem kterému se dá rozumět, všude mapy sloužící k lehké orientaci.
Ulicí se prochází spousty bělochů, ale i černochů. Pořád to není jako v některém z Evropských měst, ale turistů je tu už požehnaně. Je tu také co vidět. Náměstí Nebeského klidu, na jehož vstupní bráně visí obrovský portrét Mao Ce-tunga, Zakázané město, které je sice režimi dost zdevastováno, pořád se ale jedná o zajímavé místo, nebo třeba Velká Čínská zeď, jež je asi šedesát kilometrů za městem.
Při letních olympijských hrách v roce 2008, které se zde konaly, vybudovala vláda nové trasy metra, takže v současnosti je celý Peking skrz na skz propojen. Dostat se dá opravdu všude, snadno a rychle.
I lidé jsou tu jiní než doposud. Metropolitní. Moderní look, spousty mladých hipsterů, piercing, tetování nebo crazy barva vlasů je k vidění podobně jako u nás.
Moje mise zde je už ale daná. Nalézt ruskou ambasádu byl docela problém, splnit všechny jejich podmínky pro žádost o vízum ještě větší. Zdá se mi, že Rusko nemá moc zájem o solo cestovatele, k tomu aby se tam totiž někdo dostal, musí mít potvrzení od cestovní kanceláře, jež je oficiálně registrovaná státem. Podle diplomata z ambasády nemám šanci tohle potvrzení získat. Takhle až se mi vysmál.
Jenže to asi nidky neslyšel o internetu. Já už si naštěstí sehnal VPN, díky níž se můj laptop přepojí přes jinou zemi, takže mohu brouzdat web bez toho, aniž by mě Čína cenzurovala. Najít agenturu která prodává potvrzení online byla otázka několika minut. Co na tom jestli bude pravé nebo falešné, pochybuji že na ambasádě mají nějakou možnost ověření. Jenže když přinesu všechny dokumenty, čeká mě studená sprcha. Vízum mi vydají až příští pondělí. Dnes je pátek. To znamená za deset dní.
V Rusku je od prvního do pátého státní svátek, to se nepracuje ani na ambasádě. A s mím čínským vízem nemám nárok na zažádání si zrychleného procesu...
Žádné komentáře:
Okomentovat