Dlouho
jsem nenapsal o žádných svých dobrodružstvích, tak vám aspoň povím o jaru. Tedy
vlastně o tom jak jsem přišel na to, že přišlo jaro.
S klukama
se jako tradičně vyrazilo ven z města do přírody. Znáte to, lahev rumu,
pár lahváčů, buřty a klobásy. Spaní venku u ohně. Nechat si od jiskry propálit
díru do spacáku jako vzpomínku na tenhle výlet. A představte si, že z tohohle
výletu se teď už vynořily i holky. A to není jen tak. O nás se ví, že jsme
tvrďáci, ale to ony taky. Jen se o nich prostě říká, že se vynořují až na jaře.
První důkaz.
Druhým
důkazem je zase to, že když jsme na tenhleten výlet jeli, tak jsme se cestou
stavěli na zmrzlině. Co z toho plyne? Že zmrzlinou vždycky začíná jaro.
Ale
největším důkazem je bod číslo tři: Když jsem šel dnes ráno do práce, tak jsem
viděl holku v minisukni. Jaro je tady.
