Šestnáct hodin ve vlaku, nejprve přes hory po jejichž hřebenech se táhne Velká čínská zeď, později přes poušť Gobi a jsem v malém městečku Čung-wej. Tedy, malém na čínské poměry, pořád zde žije asi milion obyvatel.
Pro turisty, cestovatele a baťůžkáře by mohla být tato destinace rájem. Protéká zde Žlutá řeka, na kraji města v docházkové vzdálenosti je již poušť, navíc s obrovským zábavním parkem a ruinami Velké zdi, pár zajímavých a starých chrámů, obrovská jezera téměř v centru...
Mohl by to být ideální spot, ale není. V deset hodin ráno vylézám z vlaku a jdu přímo do nejbližšího hotelu. Trochu si odpočinout a vyrazit na průzkum. Jenže v hotelu mě odmítnou. Vůbec nechápu co se děje, vyrážím tedy najít jiné ubytovací zařízení, výsledek opět stejný. Nikdo nemluví anglicky, takže moc nechápu důvod, proč nedostanu postel. Jsou plní? To asi ne. Do třetice všeho dobrého, také nevyšlo. Zmateně vcházím do čtvrtého, pátého, šestého hotelu, nikde mě nechtějí přijmout. Hlava mi to nebere.
Kolem poledne, po dvou hodinách, začínám být trošku nervózní. Konečně člověk co mluví anglicky. Postarší dáma z Šanghaje, u které si kupuji oběd. Nejdříve tedy musím slíbit účast při natáčení reklamy na její podnik, moje role je easy, stačí pouze jíst a jen co na mě najede kamera, řeknu mňam. Můj dramatický kroužek je konečně využit. Po uplynutí mojich patnácti minut slávy mi osvětlí situaci.
"Takže, městská vyhláška zakazuje hotelům ubytovávat cizince," vysvětluje mi.
"Cože? Ještě jednou?"
"Městská vyhláška zakazuje hotelům ubytovávat cizince," opakuje.
"Já tomu nerozumím, můžete to zopakovat?"
"Hotely nesmí ubytovávat cizince."
Ne, tohle nemá přece žádnou logiku, to nemůže být pravda. Ale jsem v Číně, je to pravda. Další vlak na východ mi jede až zítra ráno. Bomba.
Někde ve městě musí být přeci hotel, který mě ubytuje. Chodím od místa k místu a žádám o přespání. Nikde mě nevezmou. Jsou tři hodiny odpoledne, už tímhle trávím pět hodit! A dost! Z dalšího hotelu prostě odmítám odejít, dokud mi nedají pokoj. A jestli mi ho nedají, vykempuji se jim před vchodem. Nedali. A já se jim vykempoval před vchodem.
Po chvíli už to obsluha nevydrží, v ruce mobil a vzápětí se u mě objevují další lidé, nejspíš manažeři? Nikdo sice nemluví anglicky, ale asi chápou můj problém. Všichni někam telefonují a vypadají busy. Asi po čtvrt hodině pro mě přijede taxík, obsluha mě do něj naloží a pošle neznámo kam. Na cílové stanici čeká policista, který mě osobně doprovodí do hotelu, který má licenci na ubytování cizinců. Jsem na předměstí, kolem jen samé KTV kluby (karaoke bary kam chodí staří číňané platit si mladé holky, aby si s nima zazpívali), co tady budu dělat?
Za trest jsem se jim vymočil do Žluté řeky, aspoň konečně chytne sprvánou barvu...
Pro turisty, cestovatele a baťůžkáře by mohla být tato destinace rájem. Protéká zde Žlutá řeka, na kraji města v docházkové vzdálenosti je již poušť, navíc s obrovským zábavním parkem a ruinami Velké zdi, pár zajímavých a starých chrámů, obrovská jezera téměř v centru...
Mohl by to být ideální spot, ale není. V deset hodin ráno vylézám z vlaku a jdu přímo do nejbližšího hotelu. Trochu si odpočinout a vyrazit na průzkum. Jenže v hotelu mě odmítnou. Vůbec nechápu co se děje, vyrážím tedy najít jiné ubytovací zařízení, výsledek opět stejný. Nikdo nemluví anglicky, takže moc nechápu důvod, proč nedostanu postel. Jsou plní? To asi ne. Do třetice všeho dobrého, také nevyšlo. Zmateně vcházím do čtvrtého, pátého, šestého hotelu, nikde mě nechtějí přijmout. Hlava mi to nebere.
Kolem poledne, po dvou hodinách, začínám být trošku nervózní. Konečně člověk co mluví anglicky. Postarší dáma z Šanghaje, u které si kupuji oběd. Nejdříve tedy musím slíbit účast při natáčení reklamy na její podnik, moje role je easy, stačí pouze jíst a jen co na mě najede kamera, řeknu mňam. Můj dramatický kroužek je konečně využit. Po uplynutí mojich patnácti minut slávy mi osvětlí situaci.
"Takže, městská vyhláška zakazuje hotelům ubytovávat cizince," vysvětluje mi.
"Cože? Ještě jednou?"
"Městská vyhláška zakazuje hotelům ubytovávat cizince," opakuje.
"Já tomu nerozumím, můžete to zopakovat?"
"Hotely nesmí ubytovávat cizince."
Ne, tohle nemá přece žádnou logiku, to nemůže být pravda. Ale jsem v Číně, je to pravda. Další vlak na východ mi jede až zítra ráno. Bomba.
Někde ve městě musí být přeci hotel, který mě ubytuje. Chodím od místa k místu a žádám o přespání. Nikde mě nevezmou. Jsou tři hodiny odpoledne, už tímhle trávím pět hodit! A dost! Z dalšího hotelu prostě odmítám odejít, dokud mi nedají pokoj. A jestli mi ho nedají, vykempuji se jim před vchodem. Nedali. A já se jim vykempoval před vchodem.
Po chvíli už to obsluha nevydrží, v ruce mobil a vzápětí se u mě objevují další lidé, nejspíš manažeři? Nikdo sice nemluví anglicky, ale asi chápou můj problém. Všichni někam telefonují a vypadají busy. Asi po čtvrt hodině pro mě přijede taxík, obsluha mě do něj naloží a pošle neznámo kam. Na cílové stanici čeká policista, který mě osobně doprovodí do hotelu, který má licenci na ubytování cizinců. Jsem na předměstí, kolem jen samé KTV kluby (karaoke bary kam chodí staří číňané platit si mladé holky, aby si s nima zazpívali), co tady budu dělat?
Za trest jsem se jim vymočil do Žluté řeky, aspoň konečně chytne sprvánou barvu...
Žádné komentáře:
Okomentovat