sobota 4. října 2014

16. den - Kempování


Kdybych věděl, že mě to celou noc strašili koně, asi bych... No, bál bych se tak jako tak. Akorát poznámka pro příště, než si někam lehnu, zkontroluji zda se v okolí nevyskytují pastviny. Pokud ano, jdu dál.
Za dnešních prvních šest hodin chůze, než dojdu do Hrezbergu, potkávám kromě těch zmíněných koní jen jednoho člověka. Jaká je pravděpodobnost že když se trmácíte cestou necestou, polem nepolem, narazíte na policistu kterému se zdáte být podezřelý. Pokud máte stejné jméno jak já, vůbec vás to nepřekvapí. Takže na dně batohu lovím doklady a vysvětluji, že opravdu nemám v úmyslu rozkrádat, ehm, co vlastně tady mohu rozkrádat? Že bych už vypadal jako zloděj koní?
Každopádně kolem třetí už odpočívám v Herzbergu. Dneska večer by se mi šikla nějaká společnost. Nemusí to hned být dívka na eskort, stačil by někdo, s kým se dá popovídat a podobně. Proto se rozhoduji strávit dnešní noc v kempu, kde doufám v nějaké zajímavé setkání. Podle mapy je to dobrých dvacet kilometrů, u jezera Körbaer See.
Když jste majitelem kempu a rozhodnete se, že Vaše kariéra měla směřovat jinam a že pořád ještě není pozdě na to stát se pilotem, televizním hlasatelem či traktoristou, určitě jako první nezačnete obvolávat vydavatele map, aby do příštích výtisků už značku stanu na tomto místě nekreslili. Alespoň v tomto případě se na to vykašlali, nebo přinejmenším nemluvili s tím, co vytiskl moji mapu. Když se totiž dokodrcám na ono místo, najdu jen pár laviček, jakž takž zachovalou plážičku a staříka, který určitě celé dny čeká na podobné zbloudilce jako já, aby jim mohl vykládat historky o tom, že kemp je dávno zrušen.

Kromě onoho staříka, který ale po krátkém rozhovoru (z kterého jsem toho stejnak moc nepochytil) odešel, zůstávám sám. Jenže – jak se ukázalo, elektriku zde neodpojili, lampy veřejného osvětlení na místě svítí dál a vlastně vše funguje tak, jak by mělo.Sice bez lidí, ale kemp duchů je taky kemp. A tak si aspoň večer přisunu jednu z lavic blíže k zásuvce, zapojím počítač a uprostřed ničeho uspořádám filmový večer. Víte jak to všechno dopadlo? Vrahem byl zahradník, trochu se to dalo předpokládat...

Žádné komentáře:

Okomentovat