Jako typický Čech žijící svůj život ve střední
Evropě miluji pobyt u moře. Ten krásný neznámý šum lahodící mému uchu. To
tajemno když se člověk dívá na nikde nekončící plochu. Jeden ani není tak
zklamaný když ho nějaká exotická dívka zdvořile či nezdvořile odmítne. Ale co
mám já osobně nejraději je spaní na pláži. Místo, kde bych chtěl mít umístěnou
permanentně moji postel. Vždy když se přiblížím k nějakému pobřeží, hned se
měním na romantika a ustýlám si pár stop od dosahu vln. Výhodou je nejen relaxační
muzika hrána slanou vodou, ale i peněžní částka ušetřená za ubytování.
Mořem jsem vždycky tak vzrušen (neměl bych raději
použít slovo rozrušen?) že úplně zapomínám na krásu hor. Už si ani nepamatuji
kdy ty nekonečné pláně u Léonu vystřídaly právě hory. Hory kde prší od rána do
noci. Hory tak strmé a tak vysoké, že se o nich dá opravdu mluvit jako o
horách. Jedna hodina strávená zde je jako deset u psychologa. Šetří peníze
ještě víc než moře J
Chodit s hlavou v oblacích je v těchto místech
přesné přirovnání. To co se rozprostírá všude kolem totiž není mlha,
ale mračna. To by vysvětluje i ten neustálý opar. A když pak vylezete ještě
pár set metrů výš a máte štěstí že nikam nezapadnete, že vás neodvála sněhová
bouře která se přes vás přehnala a že na vás nespadl žádný toulavý balvan,
dostanete se až nad mraky. V tu ránu poprvé po několika dnech zahlédnete
slunce. A právě v ten moment si říkáte, že na světě nemůže být nic krásnějšího.
Když jsem opouštěl svojí přítelkyni (OK, budu
upřímný, když mě opouštěla moje přítelkyně, když mě opouštěla slečna jenž
teoreticky mohla být v nějaké jiné realitě moje přítelkyně), zoufal jsem že v
životě již nespatřím takovou nádheru. Při tom pomyšlení mi bylo opravdu smutno.
Osud mě však zavál sem. Abych viděl, že na světě jsou krásnější věci než zadek
té dívčiny...
A proč jsem vlastně dneska zastavil už po třech
kilometrech? To takhle jednou na jednom nezávislém festivalu jako hvězda večera
vystupoval Rocky Leon (to on mě svou písní Quit the job inspiroval k tomu,
abych si našel nějakou práci – a mohl s ní vzápětí seknout). Když odzpíval
poslední song, vyzvali organizátoři návštěvníky, aby jim pomohli s úklidem
areálu. Přeci jen to byl nízko-nákladový fesťák s minimem podpory od sponzorů. V
tu chvíli se všichni vypařili a z tisícovky lidí zbyly tak tři. Já a další dva,
kteří nemohli bez pomoci odejít. Začínám tedy sbírat kelímky, vajgly a další
hnusárny co se válí po zemi, když v tu ke mně přichází ikona Rocky. S jointem v
ruce. A že musím být fakt super týpek když neberu hned čáru a přiložím ruku k
dílu a že si s nim teda musím trochu zahulit. Po pár tazích už na uklízení
nezbyl nikdo. Řekněme že se mi dneska stala podobná story, jen bez nějakého
toho muzikanta...
Žádné komentáře:
Okomentovat