sobota 1. listopadu 2014

47. den - Helloweenský únos


Po třetí v životě co se chystám do Španělska. A po třetí v životě to nedopadne podle plánů.

Úplně poprvé jsme se vydali v partě. Autobusem. Ještě před Rozvadovem byl každý z nás tak namol, že nás řidič málem vyhodil. Není divu. Kamarád vše poblil, další parťák se snažil osvěžit tím že lezl na střechu, prostě katastrofa.
Další pokus byl stopem. Vezl nás černoch jménem Rocco, z Angoly. U Barcelony nás zastavila policie a zjistilo se, že Rocco je ilegálním přistěhovalcem. Jeho zatkli a nás nechali trčet na odstavném parkovišti.
Do třetice všeho dobrého a zlého. Ze Saintes budu pokračovat po okrskách. Po nějaké té čekací době zastavuje přeplněný karavan, starší muž Allan s šestiletým synem Andréou. Vezmou mě s sebou. Kam až chci. Jedou totiž do Maroka.
Kde je ten háček? V Allanově příběhu. Tomuhle rodilému francouzovi je kolem padesáti let. Stejně jako jeho přítelkyně, matka malého Andréi, i on je umělec. S dívkou s kterou by měl tvořit rodinu se ale nepohodl ohledně životních fylozofií stejně tak jako ohledně výchovy potomka a jelikož jejich argument byl tak neřešitelný že ani soud si s ním nevěděl rady, Allan prostě malého kluka naložil do karavanu a rozhodl se s ním odject z Evropy.

Jasný, tohle je scénář z nějakého béčkového filmu, který jsem zahlédl na benzínce. Kéž by. Krutá realita všedního života. S Allanem a Andréou trávím celý den. Staré Iveco jenž ze sebe nevymáčkne více jak šedesátku nás pomalu přibližuje ke španělským hranicím. Kolem půlnoci už táboříme v Pyrenejích, hned u Atlantického oceánu. Každou chvíli čekám, kdy se někde vyřítí policejní komando, které nás všechny sejme...

P. S.
Informace pro policii: Mám zapsanou poznávací značku a popis pachatele, budu svědčit, jsem v tom nevinně, při zatýkání se prosím vyhněte brutalitě.







Žádné komentáře:

Okomentovat