Věříš v Boha? zeptali se mne pár dní zpět křesťané ve francouzském Nantes. Těžká odpověď. Věřím v karmu a v osud.
Španělsko je na stopování těžká země. Vůbec to tu není místními provozováno, a tak většinou koukají jak z jara, když jeden stojí u silnice. Proto pár kilometrů do Valladolid beru jako úspěch. Co tak říci o tomto historickém městě. Je zde tak milion katedrál, název by se dal přeložit jako země otce a vede tudy tradiční Svatojakubská pouť, známá pod názvem El Camino de Santiago.
Večer se pořádně rozprší a já bloumám ulicemi, promoklý na kost. Najednou postarší muž vyskočí z baru, stojíc přímo přede mnou. Gesty naznačuje ať se schovám dovnitř, neboť na dešti takto stát nemohu. Obědnává mi kávu a na účet podniku dostávám najíst a napít. Co hrdlo ráčí. Místní překvapeni mou přítomností volají své kamarády, kteří nasedají do aut a jedou se na mne podívat. Dostávám nepřeberné množství sendvičů.
Až konečně přijde rozuzlení. Do místnosti vkročil další muž, sotva stojící. Ať se prý rozloučím a následuji ho. Vede mne do malé chatrče, kde dostávám postel a další jídlo. Místní si mne spletli s poutníkem, který se chystá do Santiaga. Podle tradic ho musí pohostit jak nejlépe dovedou.
Když se můj hostitel dozvídá omyl, nenechá se vyvést z míry a nově mne pasuje na dalšího poutníka. Dostávám průkaz, jenž musím odevzdat v Santiagu. A sakra...
Žádné komentáře:
Okomentovat