"Co je to za únos, když se ani jeho vlastní matka nezajímá?" zlobí se Allan hned po ránu, "budu jí asi muset zavolat a začít si klást požadavky." Prní hodinu byly veškeré hovory neúspěšné, nikdo telefon nezvedal. Takhle to ve filmech nechodí.
I přes to že je můj šofér rodilý Francouz s čistě evropskými kořeny, konvertoval již před mnoha lety k islámu. Prý je to budoucnost - evoluce, která musí přijít. Nejdříve vše bylo ovládáno židy, poté křesťany a teď je pomalu vytlačují muslimé. Je to nevyhnutelné.
Konečně nějaká odezva, Adrého maminka se odhodlala ozvat se zpět. Ani netuší že její syn se stal obětí předem plánovaného, přesto tak spontáního únosu. "Jestli chceš ještě někdy svého potomka vidět, musíš si pro něj přiject," začíná Allan se seznamem, co musí jeho přítelkyně udělat, "jo, a pošly mi dvě stě padesát euro, na benzín, abych mohl pokračovat dál. Že nemáš? A kolik bys mohla?"
Bez peněz a bez paliva. Vydáváme se do nejbližší vesnice obstarat nějaké money. Allan vytáhl svou sbírku šperků, starou bižuterii, a namířil si to přímo do centra dění. Jeho šestiletý syn po boku, já zvědavě přihlížím.
"Dobrý den, mluvíte francouzsky? Ne? Anglicky? Jenom španělsky? A sakra!" kšefty nejdou tak, jak si představoval. Místní mu totiž vůbec nerozumí.
"Jo, trochu anglicky umim, ale nic od tebe nekoupim, sám jsem prodavač šperků, když se podíváš kolem," informuje ho obtloustlý muž u stánku. Že nic nekoupí? To ještě neslyšel Allanovu výřečnost. Nakonec se totiž podaří nastřádat dostatek peněz na pohoné hmoty. Prodavač šperků totiž nakonec koupil téměř veškeré Allanovi šperky...
Žádné komentáře:
Okomentovat