pondělí 18. března 2019

Satun - cesta do Malajsie

Thajsko má několik málo negativ. Jedna z nich je, že po příletu člověk obdrží turistické vízum, které je platné pouze na třicet dní. A čas tady utíká o hodně rychleji, než jsme zvyklí z práce. Ani si nestihnu zvyknout na vedro, na prostituky které mi nadbíhají a na whiskey, jež chutná tak levně (a také tak levná je), uplyne měsíc a musíme pryč ze země. Několik možností by tu bylo. Nechat si vízum prodloužit, ale to bychom se nejdříve museli dostat do nějakého většího města s příslušným úřadem a zaplatit poplatek 2000 bahtů (1430 korun). Já úřady nesnáším. To už je mi sympatičtější druhá možnost, vše ignorovat a zůstat v zemi ilegálně. I s touto variantou vláda počítá a je tedy i naceněna. 500 bahtů (357 korun) za každý den bez víza. Třetí možností je dopravit se na hranice, ty překročit a vrátit se vesele zpět, s nově platným razítkem v pasu. Takže vzhůru do Malajsie.


V Koh Lanta chytit mini van, s ním na trajekt, nechat se převézt na druhou stranu, poté pokračovat do Trangu. Společnou cestu má i místní rodina cestující asi s ročním chlapečkem. To jak výská, šplhá po sedačkách, zkoumá udiveně předměty které se mu dostanou do ruky... Jako opička. Když se s ním rozdělím o banán, radostí zavřeští, zašklebí se a naláduje si celé ovoce do pusy.


V Trangu přestoupit na další autobus, tentokrát do Satunu. Dvaceti tisícové městečko, které je zajímavé akorát tím, že se v něm nachází přístav s pravidelnou linkou Satun - Langkawi. A Langkawi, to už je Malajský ostrov...

Žádné komentáře:

Okomentovat