Tak jako v pralese dobrý, nějaký ten zážitek si z toho odneseme, nic nás nesnědlo, nikde jsme se neztratili (i když po tom jejich jointu jsem měl fakt potíže trefit mezi stromy cestu domů), ale teď je čas na odpočinek. Něco nenáročného. Něco u moře, s kilometry a kilometry pláží, kde bychom našli opuštěné místo, maximálně s pár důchodci opodál.
Přesně něco takového v Thajsku samozřejmě existuje. Khao Lak je oblast ležící na západním pobřeží, u břehů Andamanského moře. Celosvětově je místo známé, v roce 2004 bylo totiž dost drasticky zasaženo vlnou tsunami a záběry z této oblasti se objevovaly v médiích po celém světě.
Od katastrofy už uplynulo více než čtrnáct let a Khao Lak se téměř plně zotavil. Vybudoval systém výstražných zařízení (nevím jak tomu rozumět, všude jsou cedule říkající ať v případě tsunami utíkáme někam na vyvýšené místo), opravil hotely (na ten kde jsme bydleli my už asi nezbylo) a nalákal opět turisty (důchodce, samé důchodce).
Nejzajímavějším místem v okolí byla vojenská základna, asi deset kilometrů od města. Část z ní vyhradila armáda pro organizaci zabívající se ochranou mořských želv. Ti schraňují a starají se o zraněné jedince, pomáhají v reporodukci ohroženým druhům a ještě to všechno nechají zacálovat turisty. Vynikající. Podívali jsme se tedy do vojenského objektu (bomba), vstupným přispěli na ochranu moří a oceánů (super) a ještě viděli fakt hustý želvy :)
Vzato kolem a kolem, pobyt v Khao Laku nebyl ničím jiným, než odpočíváním. Konečně. Síly tedy načerpány, jde se na nové dobrodružství. Nasedáme na autobus a jedeme dál na jih.
 |
| Thajský bhat |
 |
| Autobusové nádraží |
 |
| Pláž Pink Beach |
Žádné komentáře:
Okomentovat