úterý 19. března 2019

Penang - Jíst, meditovat, milovat

K čemu být u moře, procházet se každý den po pláži, když se člověk nemůže ani vykoupat. Pěkné počasí, lidé v plavkách, čisté moře - tohle všechno mě už začíná dohánět k šílenství. Se svým zraněním se teď budu muset nějakou dobu vodě vyhýbat, na čase změnit destinaci.


Penang je sice také ostrov, má ale tu výhodu, že se na něm nachází velmi zajímavé město George Town, které je pro svůj koloniální ráz zapsáno na seznamu UNESCO. Se svojí strategickou polohou východně od Indie a jihozápadně od čínských přístavů se stal za dob Britské nadvlády strategickým místem pro obchod. Čaj a koření mělo v té době cenu zlata a tak zde vznikl mix nejrůznějších kultur, jež se vzájemně začali ovlivňovat.


Jíst
Penanské kari je známé po celém světě, tady se nazývá prostě kari. Indická kuchyně je na každém rohu a nabízí nejrůznější možnosti od pálivých jídel až po extrémně pálivá jídla. Hodně z restaurací vůbec nezavírá a jede nonstop, neustále plné lidí používajích místo příborů své ruce. Neméně je tu zastoupena i čínská kuchyně, tam když má člověk štěstí, narazí i na něco co mu nevyleptá v puse díru. Obě z kultur používají jako hlavní surovinu rýži, která se podává snad i k dezertům. Pak je tu arabské zastoupení, k jejichž chuti jsem však moc nepřilnul. Nejvíc si výskala moje krásná slečna, neboť vegetariánská a veganská strava převyšovala nabídku masa.


Meditovat
Hodně kultur znamená i hodně náboženství. Ve čtvrti Little India kde jsme bydleli my se nacházelo tolik chrámů zasvěcených tolika bohům, že se v tom nedalo vyznat. Jediné co mi přišlo trochu povědomé byl slon s několika páry rukou, ale tím končím. Co znamenají tečky na čelech lidí co proudili ulicemi, to už se raději ani neptám. Kousek od nás byl China Town, věřící zapalovali vonné tyčinky, modlili se ještě snad k podivnějším bytostem než indové, ale jinak na mě výzdoba jejich svatyň docela zapůsobila. Mešity s minarety, z nichž se pět krát denně ozýval křik svolávající muslimy k modlitbě doplňovaly prázdná místa. A samozřejmě nesměly chybět ani kostely, na nichž se také nešetřilo.


Milovat
Jsem po nehodě. Moje líbezná spolucestovatelka také. Bolí nás i když jen tak v klidu sedíme. Podívejte se raději na galerii pouličního umění z George Townu:
















Žádné komentáře:

Okomentovat