1. den - vesnice v džungli
Po třech hodinách namačkání v malém vanu zastavuje řidič u odbočky z hlavní silnice. Kromě nás vystupuje ještě pár dalších baťůžkářů, se stejným úmyslem jako my. Podívat se do deštného pralesa.
Dva kilometry od místa, kde jsme byli ponechání vlastnímu ostudu, leží malá vesnička Sok, jež je zajímavá především tím, že se nachází přímo u vstupu do národního parku Khao Sok, parku s tropickým deštným lesem, s džunglí, místem kde žijí tygři, sloni, opice, prostě věci jako z Tarzana nebo Mauglího.
Místní obyvatelé si zvykli na fakt, že tohle místo přitahuje cizince, protože upřímě, kdo by nechtěl něco takového vidět na vlastní oči? Přeorientovali se z farmářů na kuchaře, průvodce, či si na svém políčku postavili několik chatek které začali pronajímat turistům.
A i když je zájem o návštěvu Khao Soku veliký, pořád to není destinace pro každého. Přeci jen, je to furt džungle. Nad postelí tedy vysí moskitiéra, aby se člověk aspoň trochu vyspal s minimem hmyzu, v koupelně lezou brouci takových velikostí že je snad musela ozářit nějaká radioktivní síla a při vynášení odpadků mě překvapí makak hledající v koši něco na zub. Ty strašidelné zvuky ozývající se všude kolem mi také nedělají dvakrát tak dobře.
Když tedy ve vesničce zahlédnu rasta bar, neváhám ani chvilku a jdu si dát pivko na kuráž. Co mě však úplně vykolejí je velký nápis nad vchodem, že zde si můžete koupit trávu. Ano, trávu jako marihuanu.
"Hele, já pořád někde čtu, jak je to v Thajsku trestané, že za drogy tu padají fakt velké tresty a tak, jak to můžeš takhle veřejně prodávat? Nebojíš se policie?" zajímám se.
"Kámo, tady jsi v džungli, co by tu policie dělala?" odpoví mladík a hned mi podává zboží.
2. den - plavba po jezeře
Za světla to přeci jen vypadá líp než v noci. Není důvod otálet a jde se na průzkum. Od jednoho z místních si půjčuji motorku a vyrážíme prozkoumat jezero Cheow Lan. Asi po hodině jízdy, kdy každou chvíli přeběhne přes cestu tlupa opic, dorážíme na místo. 165 kilometrů čtverečních vodní plochy, s vápencovými masivy, jeden vedle druhého, tyčících se z hladiny. Scéna jak z Avataru. Společně s jedním španělským párem si pronajímáme loďku pro podrobnější průzkum místa. Asi nejhezčí věc co jsem v životě viděl, i když ve svém konečném důsledku dost vyčerpávající. už abych opět seděl v tom rasta baru.
3. den - do hlubin džungle
Už ráno se vydáváme na stezku vedoucí hustou džunglí. Pokud nesejdeme z cesty, měla by nás dovést k největší květině světa, Rafflesia kerrii, místními nazývána bua phut. Jenže, procházka džunglí není žádná procházka. Je to jeden z nejnáročnějších treků co jsem kdy šel. Kvůli velké vlhkosti vzduchu (je to deštný prales) se špatně dýchá, z člověka tečou litry potu, každou chvíli zakopává o kořeny či o liány, ztrácí mezi bambusy stezku a už ani ty opice, prohánějící se mu nad hlavou, ho nevzruší. Když tedy konečně nalézáme onu vzácnou květinu, ani nás z vyčerpání moc nezajímá. Prostě velká kytka, to je toho. Už abych opět seděl v tom rasta baru.
Po třech hodinách namačkání v malém vanu zastavuje řidič u odbočky z hlavní silnice. Kromě nás vystupuje ještě pár dalších baťůžkářů, se stejným úmyslem jako my. Podívat se do deštného pralesa.
Dva kilometry od místa, kde jsme byli ponechání vlastnímu ostudu, leží malá vesnička Sok, jež je zajímavá především tím, že se nachází přímo u vstupu do národního parku Khao Sok, parku s tropickým deštným lesem, s džunglí, místem kde žijí tygři, sloni, opice, prostě věci jako z Tarzana nebo Mauglího.
Místní obyvatelé si zvykli na fakt, že tohle místo přitahuje cizince, protože upřímě, kdo by nechtěl něco takového vidět na vlastní oči? Přeorientovali se z farmářů na kuchaře, průvodce, či si na svém políčku postavili několik chatek které začali pronajímat turistům.
A i když je zájem o návštěvu Khao Soku veliký, pořád to není destinace pro každého. Přeci jen, je to furt džungle. Nad postelí tedy vysí moskitiéra, aby se člověk aspoň trochu vyspal s minimem hmyzu, v koupelně lezou brouci takových velikostí že je snad musela ozářit nějaká radioktivní síla a při vynášení odpadků mě překvapí makak hledající v koši něco na zub. Ty strašidelné zvuky ozývající se všude kolem mi také nedělají dvakrát tak dobře.
Když tedy ve vesničce zahlédnu rasta bar, neváhám ani chvilku a jdu si dát pivko na kuráž. Co mě však úplně vykolejí je velký nápis nad vchodem, že zde si můžete koupit trávu. Ano, trávu jako marihuanu.
"Hele, já pořád někde čtu, jak je to v Thajsku trestané, že za drogy tu padají fakt velké tresty a tak, jak to můžeš takhle veřejně prodávat? Nebojíš se policie?" zajímám se.
"Kámo, tady jsi v džungli, co by tu policie dělala?" odpoví mladík a hned mi podává zboží.
2. den - plavba po jezeře
Za světla to přeci jen vypadá líp než v noci. Není důvod otálet a jde se na průzkum. Od jednoho z místních si půjčuji motorku a vyrážíme prozkoumat jezero Cheow Lan. Asi po hodině jízdy, kdy každou chvíli přeběhne přes cestu tlupa opic, dorážíme na místo. 165 kilometrů čtverečních vodní plochy, s vápencovými masivy, jeden vedle druhého, tyčících se z hladiny. Scéna jak z Avataru. Společně s jedním španělským párem si pronajímáme loďku pro podrobnější průzkum místa. Asi nejhezčí věc co jsem v životě viděl, i když ve svém konečném důsledku dost vyčerpávající. už abych opět seděl v tom rasta baru.
3. den - do hlubin džungle
Už ráno se vydáváme na stezku vedoucí hustou džunglí. Pokud nesejdeme z cesty, měla by nás dovést k největší květině světa, Rafflesia kerrii, místními nazývána bua phut. Jenže, procházka džunglí není žádná procházka. Je to jeden z nejnáročnějších treků co jsem kdy šel. Kvůli velké vlhkosti vzduchu (je to deštný prales) se špatně dýchá, z člověka tečou litry potu, každou chvíli zakopává o kořeny či o liány, ztrácí mezi bambusy stezku a už ani ty opice, prohánějící se mu nad hlavou, ho nevzruší. Když tedy konečně nalézáme onu vzácnou květinu, ani nás z vyčerpání moc nezajímá. Prostě velká kytka, to je toho. Už abych opět seděl v tom rasta baru.
 |
| Kulisy co zbyly po Cameronovi? |
 |
| Rafflesia kerrii, prostě velká kytka, trmácet se kvůli ní takovou štreku za to nestálo |
 |
| Takovéhle věci člověka trochu znejistí |
Žádné komentáře:
Okomentovat