Další fiasko jako
to včerejší kdy jsem po celém dni u silnice nedokázal zastavit jediné auto už
zažít nechci. Opouštím Seville již třetí den, dnešek prostě musí být úspěšný. A
protože jsem zvyklí chodit, a protože mám chůzi opravdu rád, vydávám se pěšky na
jih. Již jsem se rozhodl kam se podívám dál.
Putování po Evropě
mi přineslo mnoho. Prošel jsem se po České republice. Zažil jsem
nezapomenutelné párty v Berlíně. Neskutečně jsem se zkouřil
v Nizozemsku a okusil jedny z nejlepších piv světa v Belgii. Ve Francii
jsem navštívil staré známé a v poté se podílel na nezapomenutelné pouti do
Santiaga de Compostely. Dva týdny v Portugalsku bez jediné koruny
v kapse. Zážitky, jenž si budu pamatovat do konce života a jenž mi zajistí
spousty story pro mé přátele při dlouhých večerních vysedávání po barech.
Jenže zima se
blíží. Zima vlastně už přišla, jen tady ve Španělsku není až tak strašná. Pořád
se dá kempovat, a to i bez toho aniž bych vlastnil dobrý spacák či dobrý stan.
Člověk tu jen tak neumrzne, takže bych tu teoreticky mohl zůstat ještě dýl.
Zvlášť když půjdu dál na jih. Andalusie je totiž nejteplejším regionem,
nejspíš nejteplejším v celé Evropě. Jenže co mě dohání k šílenství
jsou blížící se vánoce.
I když už jsou to
tři měsíce od toho co jsem opustil domov, pořád ještě není moje cestovatelská
duše naplněna. Pořád mám ještě chuť zažít nová dobrodružství. Maminka se asi
smířila s tím, že Ježíšek jí mě nepřinese, já se ale stále nesmířil
s tím, že na Štědrý den budu někde venku, zatímco ostatní budou za okny hodovat
při Štědrovečerní večeři. Proto je můj cíl jasný. Musím utéct před vánoci.
Jenže v Evropě
se jeden neschová. Všude kam jdu, doprovází mě dekorace a koledy. Duch vánoc,
štědří lidé a připomínka toho, že výročí narození Krista se opět blíží.
Východiskem jsou však muslimové, ti tenhle svátek neslaví. Mají jiné, které
sice neznám, tak kýčovité jako ten náš ale rozhodně nebudou.
Ne že by
v Evropě nebyla dostatečná komunita lidí pocházejících z Arabských
zemí, soudíc podle svých tmavších přátel už jsou tak poevropštěni, že i oni si
leckdy nadělují dárky. Proto se chystám pryč z křesťanského kontinentu do
Afriky. Do Maroka. Hranice je necelých dvě stě kilometrů daleko. I kdybych měl
jít pěšky až tam, rozhodně to bude stát za to. A zítra se pokusím chytit nějakého
stopa, takže se možná podívám do země velbloudů o něco dříve.
Nejdříve se
musím nějak dostat do Algeciras. Španělské město ležící poblíž Gibraltaru. Tam
už se dá zařídit přívoz jenž mě doveze do mé vysněné destinace...
Žádné komentáře:
Okomentovat