sobota 13. prosince 2014

78. den - Portské přímo od pramene


Porto je druhým největším městem Portugalska, rozkládajíc se na břehu Atlantického oceánu. Jedním z nejzajímavějších monumentů je knihovna, která byla použita ve filmech o Harrym Potterovi, dnes víc jak místo na čtení slouží turistům. Naleznete zde více lidí s fotoaparátem, než s knihou v ruce. I proto se nezdržuji dlouho.
Další skutečnost proč si Porto zamilovat je kromě jeho krásy i všudypřítomný WiFi signál. Na náměstí, v parku, na pláži. A to i na předměstí, několik desítek kilometrů od centra se můžete připojit k internetu který spravuje samo město.
Ovšem to nejdůležitější, proč se v Portu dnes zastavuji, je něco úplně jiného. S téměř až nezájmem procházím historický střed zapsaný na seznamu UNESCA, abych se dostal do čtvrti ležící za řekou Rio Douro. Nejlepší spot v celém regionu. Abyste pochopili, název Porto a portské víno totiž není náhoda. A levý břeh řeky, těsně před tím než se spojí s Atlantikem, to je místo kde portské teče doslova proudem. Putyky snažíc se nalákat vás právě k nim zaměstnávají promotéry a hostesky, kteří na ulici nalévají portské všem kolemjdoucím. Jeden se tak může pěkně opít a neutratit ani kačku.

Večer se blíží a já bych rád našel nějaké klidné místo na pláži, kde bych si v pohodičce rozdělal stan a nerušeně prospal celé zítřejší poledne. Když v tu někoho potkávám. A jako obvykle, i můj nový kamarád se vymyká normálu.
Svedla nás dohromady moje poutnická mušle, kterou stále nosím na krku. Tenhle Němec, který se totálně bez peněz toulá Evropou, absolvoval cestu do Santiaga pár týdnů zpět. Poutník jako poutník, člověk kterému chybí prachy jako člověk kterému chybí prachy, a tak se rozhodujeme spojit společně síly a přečkat dnešní večer a noc společně.
Hned dostávám varování že Daniel je alkoholik. Nic nového pod sluncem, já mám potíže s pitím také, aspoň podle měřítek Světové zdravotnické organizace, jejíž oficiální stanovisko jsou čtyři piva denně. Když spočítám já svůj průtok zlatavého moku, přičtu k němu víno které poslední dobou chlemtám po litrech, můžu klidně zamlčet i těch pár kořalek jenž sem tam zpestří můj jídelníček. Podle WHO jsem prostě ztracený případ, nedá se nic dělat. Takže žádné starosti, Daniely, alkoholik jako alkoholik.

Když mi však všechno tohle proběhlo hlavou, netušil jsem co Daniel ve skutečnosti myslel tím, že má problém. Ve srovnání s ním se totiž považuji za úplného břídila. Jeden by řekl že láhev portského pitiva z plecháčku ze mě dělá už trosku, jenže já si nestačil skoro ani nalít a Daniel už měl v sobě celou flašku. Tohle vypadá opravdu na krušný večer, protože až dojdou zásoby, můj nový kamarád se prý doslova zblázní. A tvrdí že ani trochu nepřehání. Poté co vidím jeho splávek mu začínám i věřit...




Žádné komentáře:

Okomentovat