neděle 21. prosince 2014

89. den - Vůně Andalusie


O Španělsku se říká, že je to nejhorší země co se stopování týče. Sám mám několik zkušeností, které mohou tento fakt potvrdit. Když jsem kdysi stopoval z Barcelony celé čtyři hodiny než někdo zastavil. A to jsem měl po boku krásnou dívku, jenž mi všude jinde zajistila odvoz během několika minut. Ne ve Španělsku. Dnes svůj čtyř hodinový rekord překonávám. Celý den strávený s palcem vzhůru a ani ťuk. Není mi prostě souzeno opustit Seville, město jenž se po objevení Ameriky stalo centrem obchodu mezi kontinenty.
„Slečno, mohl bych Vás požádat o cigaretu?“ táži se když se v noci vrátím zpět do centra. Po takhle neúspěšném dni si jeden chce prostě zapálit, a nezáleží na tom zda je silný kuřák či v životě neměl žváro v puse.
„Vzlyk, samozřejmě, vzlyk, poslužte si,“ nabízí mi uplakaná dívka.
„Señorito, proč pláčete?“ slzy něžného pohlaví mě vždycky rozhodí. Všechny mé dosavadní známosti tento fakt využívaly proti mě.
„Můj přítel se se mnou rozešel. A já nevím co dělat. Navíc se mi vybil mobil a já nemám kde si ho nabít, protože McDonald už zavřel. Béééé. Bez telefonu se nedostanu domů, já totiž nejsem odsud, béééé. Co jen budu dělat?!?“ stěží zadržuji smích, neboť rozpitá řasenka vytvořila opravdu směšnou dekoraci jejího obličeje.
„Je páteční noc, každý bar ve městě bude mít otevřeno. Takže přijměte moje pozvání na pivo, než dopijete, bude mít Váš selfoun tolik energie, že budete schopna protelefonovat se až do rána.“
Nakonec to byla Eva, kdo mě povzbuzoval k dalším drinkům. Pub tour po Seville se protáhla až do brzkých hodin. A abych na tuhle dívčinu jen tak nezapomněl, dostávám na památku pletenou čapku. Původně jí uštrikovala pro svého milého, dostala košem, tak si našla někoho jiného koho obdarovat.

Když se rozloučíme, toulám se ještě dál ulicemi. Začíná pomalu svítat. Potkávám další dívku opouštějící zavírající klub: „Oh, ty jsi tak nádherný kluk, můžu tě políbit?“ táže se na férovku. Nádherný kluk. Nejsem zvyklí že mi jen tak na přivítanou říkají dámy že jsem nádherný. Ve skutečnosti bych mohl spočítat všechny ženy jenž mě kdy nazvaly nádherným na prstech jedné ruky – tři. A kdybych vynechal svojí maminku, jsou to jen dvě. Bez babičky je tato krasavice s vadou zraku první. Omámen tím vším rozšlápnu jeden z pomerančů jichž je plná ulice. Sladká vůně ovoce mísící se s parfémem oné señority, do toho výpary piva z mých politých kalhot. Tohle je vůně Andalusie...




Žádné komentáře:

Okomentovat