Malakka, nebo také Melaka, je dalším malajským městem s koloniálním rázem, které je podobně jako George Town zařazeno na seznamu UNESCO. Místní architektura je totiž ovlivněna Portugalci, kteří tu nějakou dobu pobývali, Nizozemci, samozřejmě Brity, Indy a hlavně Číňany. Z tohodle mixu vzešel místy až kýčovitá a hlavně ojedinělá atmosféra, kterour si nelze nezamilovat.
Centrem protéká řeka, v noci osvětlená více a barevněji než vánoční stromeček, s jednou výletní lodí za druhou. Břeh je pak poset nejrozmanitějšími kavárničkami a hospůdkami, které mají tak jedinečnou atmosféru, že člověk chce prostě projít všechny. Myslím si, že nám se to asi i podařilo. Jeden z těch kouzelnějších bárků byla stará garáž, na jejímž konci seděl ještě starší Číňan, v ruce cigaretu, za sebou lednici plnou piv. Self service, tenhle aspoň stoletý děda se rozhodně z klidu vyvést nenechá, a to ani kvůli zákazníkovi.
Jedinou nevýhodou Malakky jsou ale pláže, v které jsem doufal. Přístavní město, ale kromě doků pro lodě, rybářských spotů a rozestavěných budov na moři (protože hazard je v Malajsii zakázán, a to stylem že na zemi se nesmí gamblit, géniové staví casino na moři, to už přeci země není a zákon to nezakazuje) nenacházím jediné místo, které by uspokojilo mé chutě. Dokonce jsem se snažil až tak, že platím taxikáři (taxikáři mafiáni, raději tedy zvolit Grab, místní obdoba pro Uber) ať nás vezme někam daleko, aspoň tak dvacet kilometrů po břehu. Řidič se sice podivil proč, ale na mnou preferovaný spot nás dovezl. Obrovská ropná plošina dala najevo, že ani tady se nevykoupeme (já tam ale stejně vlezl, a raději hned vylezl).
Už nám bylo skoro souzeno jen někde vysedávát, cpát se jídlem a zjišťovat, kde mají nejlevnější pivo, když v tom jsem objevil ostrov Besar, nejpodivnější ostrov v celé Asii...
to be continued
Centrem protéká řeka, v noci osvětlená více a barevněji než vánoční stromeček, s jednou výletní lodí za druhou. Břeh je pak poset nejrozmanitějšími kavárničkami a hospůdkami, které mají tak jedinečnou atmosféru, že člověk chce prostě projít všechny. Myslím si, že nám se to asi i podařilo. Jeden z těch kouzelnějších bárků byla stará garáž, na jejímž konci seděl ještě starší Číňan, v ruce cigaretu, za sebou lednici plnou piv. Self service, tenhle aspoň stoletý děda se rozhodně z klidu vyvést nenechá, a to ani kvůli zákazníkovi.
Jedinou nevýhodou Malakky jsou ale pláže, v které jsem doufal. Přístavní město, ale kromě doků pro lodě, rybářských spotů a rozestavěných budov na moři (protože hazard je v Malajsii zakázán, a to stylem že na zemi se nesmí gamblit, géniové staví casino na moři, to už přeci země není a zákon to nezakazuje) nenacházím jediné místo, které by uspokojilo mé chutě. Dokonce jsem se snažil až tak, že platím taxikáři (taxikáři mafiáni, raději tedy zvolit Grab, místní obdoba pro Uber) ať nás vezme někam daleko, aspoň tak dvacet kilometrů po břehu. Řidič se sice podivil proč, ale na mnou preferovaný spot nás dovezl. Obrovská ropná plošina dala najevo, že ani tady se nevykoupeme (já tam ale stejně vlezl, a raději hned vylezl).
Už nám bylo skoro souzeno jen někde vysedávát, cpát se jídlem a zjišťovat, kde mají nejlevnější pivo, když v tom jsem objevil ostrov Besar, nejpodivnější ostrov v celé Asii...
to be continued
Žádné komentáře:
Okomentovat