Ayutthaya je bývalé hlavní město Thajska, svého času větší než samotný Londýn. Během válek s Barmou však bylo téměř kompletně zničeno a nyní se tam nachází ruiny chrámů, okupovaných turisty. Asi nejslavnější je hlava Buddhy zaklnutá mezi kořeny stromu.
Ale o Ayutthaye tento článek nebude. Než jsem se sem totiž dostal, trvalo to z Hat Yaie dvacet hodin, které jsem strávil ve vlaku. A thajské vlaky jsou fakt úžasné.
První část cesty z Hat Yai do Bangkoku zabrala 18 hodin, přes tisíc kilometrů. Aby se vůbec v přecpaném (a velmi levném, tato cesta vyšla na 259 bhatů, přibližně 178 korun) dalo přežít, jsou na stropu vagónu namontované větránky. Lidé sedí všude, někteří se snaží spát schouleni v uličce, mnoho z nich sedí u otevřených dveří, koukají na ubíhající krajinu a kouří. Mezi tím chodí prodavači s jídlem, kbelíkem plným ledu a v něm vodu, colu, v druhé ruce termosku s horkou vodou na kafe. Jakmile vlak přijede na stanici, nahrne se do něj dvakrát tolik prodavačů, ti už mají i zmrzliny, pečená kuřata a vlastně cokoliv na co dostane člověk chuť.
Železniční trať je v Thajsku celkem hustá, občas ale jen jednokolejná a tak vlak každou chvíli zastaví a čeká nějakou dobu než přejede mašina z druhé strany. Tuto chvíli všichni využívají k tomu, aby se prošli po okolí a průvodčí mají plné ruce práce s naháněním je zpět. Evropan cestující třetí třídou je docela rarita, takže si každou chvíli přijde někdo popovídat. Typická je fráze Hello, where are you from?, na kterou odpověď Czech Republic moc nepomáhá. Zvědavcům to však nezabrání k tomu, aby si s váma udělali aspoň selfie. V tomhle hluku, ruchu a přelidněnosti cesta uteče tak rychle, že se ani nenaději a jsem v Bangkoku. A protože tady už jsem byl, přesedám na další vlak a ten mě po dvou hodinách vysadí právě v Ayutthaye. Pro dnešek to stačí, zítra budu pokračovat na Laoskou hranici.
 |
| Zdroj: https://www.123rf.com |
Ale o Ayutthaye tento článek nebude. Než jsem se sem totiž dostal, trvalo to z Hat Yaie dvacet hodin, které jsem strávil ve vlaku. A thajské vlaky jsou fakt úžasné.
První část cesty z Hat Yai do Bangkoku zabrala 18 hodin, přes tisíc kilometrů. Aby se vůbec v přecpaném (a velmi levném, tato cesta vyšla na 259 bhatů, přibližně 178 korun) dalo přežít, jsou na stropu vagónu namontované větránky. Lidé sedí všude, někteří se snaží spát schouleni v uličce, mnoho z nich sedí u otevřených dveří, koukají na ubíhající krajinu a kouří. Mezi tím chodí prodavači s jídlem, kbelíkem plným ledu a v něm vodu, colu, v druhé ruce termosku s horkou vodou na kafe. Jakmile vlak přijede na stanici, nahrne se do něj dvakrát tolik prodavačů, ti už mají i zmrzliny, pečená kuřata a vlastně cokoliv na co dostane člověk chuť.
 |
| Zdroj: https://www.thailandbytrain.com/ |
Železniční trať je v Thajsku celkem hustá, občas ale jen jednokolejná a tak vlak každou chvíli zastaví a čeká nějakou dobu než přejede mašina z druhé strany. Tuto chvíli všichni využívají k tomu, aby se prošli po okolí a průvodčí mají plné ruce práce s naháněním je zpět. Evropan cestující třetí třídou je docela rarita, takže si každou chvíli přijde někdo popovídat. Typická je fráze Hello, where are you from?, na kterou odpověď Czech Republic moc nepomáhá. Zvědavcům to však nezabrání k tomu, aby si s váma udělali aspoň selfie. V tomhle hluku, ruchu a přelidněnosti cesta uteče tak rychle, že se ani nenaději a jsem v Bangkoku. A protože tady už jsem byl, přesedám na další vlak a ten mě po dvou hodinách vysadí právě v Ayutthaye. Pro dnešek to stačí, zítra budu pokračovat na Laoskou hranici.
Žádné komentáře:
Okomentovat