Sověti se snažili mít pokrytí všude, a tak není divu, že po nich zbylo nespočet památek až do dneška. O Karostě jsem již jednou psal, válečný přístav, z jehož civilní části zbyly jen opuštěné zchátralé budovy, připomínající město duchů. Vždyť Karosta byla zcela autonomní oblast, s vlastní infrastrukturou, elektrárnou, kanalizací, byly tu školy, kostely... Dvacet tisíc obyvatel, kteří s odchodem vojáků přišlo o práci. Ale co ty vojenské objekty, a co přístav? I z toho jsou dnes ruiny, které mohou poskytnout dobrodruhům pravé útočiště - a protože turisté stále tyto krásy neobjevili, hoteliéři nepostavili dostatek ubytovacích zařízení a restaurace se stále orientují jen na místní (tedy, pokud vůbec v Karostě nějakou restauraci a nějakého místního najdete), je to ráj pro ty, kteří se neztotožňují s masou. Kdy jindy najdete příležitost pochlubit se svým kamarádům, že jste se vyspali ve vojenském bunkru.
Ziemeļu mols je takové molo táhnoucí se 1,8 kilometrů do moře. Široké něco málo přes sedm metrů mělo jen jeden jediný úkol, a to lámat veškeré vlny tak, aby se do přístavu žádné nedostaly a ten tak zůstal uchráněn před nepřízní počasí.
Ziemeļu mols je takové molo táhnoucí se 1,8 kilometrů do moře. Široké něco málo přes sedm metrů mělo jen jeden jediný úkol, a to lámat veškeré vlny tak, aby se do přístavu žádné nedostaly a ten tak zůstal uchráněn před nepřízní počasí.
Žádné komentáře:
Okomentovat