Jednou mě jedna krásná dívka pozvala k sobě domů. Pod záminkou sledování nějakého toho filmu. Proč ne, než jen tak vysedávat doma (tedy myslím tím v baru), vyrážím k ní.
"To teda brzdi, přišel jsem se koukat na film, ne na tebe, jak se válíš v posteli, hoď na sebe něco a dělej ať už se koukáme," musím na ní hned z ostra, jen co vejdu.
S otráveným obličejem vstala a pustila mi její nejoblíbenější snímek režírovaný Seanem Pennem - Útěk do divočiny. Chlapec, kterému se nelíbila zdejší společnost, tak se sbalil, rodičům ani kamarádům neřekl jediné slovo, spálil doklady a peníze a vydal se žít na Aljašku.
Jedno léto podobně jako Alexandr Supertramp (tak se hlaní postava jmenuje) vyrážím totálně bez peněz po Evropě. S útratou nula celá nula přežívám celý měsíc. Hladový měsíc. Tento druh cestování není pro mě dělaný. Raději si občas to jídlo koupím, než ho pořád jen hledat po lese a v rybníce.
Jenže v Německu mám opačný problém. Chci civilizaci trochu uniknout, v Drážďanech jsem strávil tři noci a teď je tedy řada na putování. Jenže ne putování městy, chybí mi České Švýcarsko, kde za celý den mimo turistickou sezonu nepotkáte člověka. Tady ti germánci umístili lampu snad na každý strom.
V noci jsem dost zmatený, nevím co mě vyrušuje víc, jestli nedaleký hluk dálnice, lampa pouličního osvětlení nad mou hlavou a nebo déšť, co mi neustále omývá čumák...
Žádné komentáře:
Okomentovat