Včera k večeři mi toho moc nezbylo a já se tak probouzím do nedělního rána dost hladový. Nejbližší město Gröditz je odsud asi 10 kilometrů, dobré dvě hodiny svižnější chůze, takže bych si mohl trochu s balením pospíšit. Jenže o mě se říká že každý ráno dlouze zíval, orosil si nohy v trávě a až pak byl schopen něco dělat. A říká se to o mě právem. Takže než vyrázím, je skoro čas oběda.
Co to k čertu je s tím počasím? Zatímco v noci skoro mrzlo, teď se na tom slunci nedá ani vydržet. A voda samozřejmě žádná. Do Gröditzu se skoro dobelhám, přímí směr supermarket. Co všechno si nakoupím? Asi nic, protože, protože... je ZAVŘENO!
Oproti Čechám jsem v Německu našel pár rozdílů. Spořádaně se tu zálohují nejen pivní lahve (0,06 €), ale i plechovky (0,20 €) a petky (0,25 €), pořád tu letí automaty na žvýkačky a v neděli velkoobchody zavírají. Ne že bych v tuto chvíli jásal, v zásadě ale s tímto zákonem souhlasím.
Evropská unie neustále vyměřuje větší klece pro slepice (což kvočny jistě ocení, zákazník platíc až třikrát tolik za obyčejné vejce už nikoliv), ale na naše milé pokladní jaksi zapomíná. V rámci úspory jim nadnárodní řetězce pořád a pořád zmenšují prostor, takže nakonec mají méně místa než ty slípky. Je to nelidské když se nemůžou ani pořádně pohnout, trošku toho osobního prostoru prosím. A do tohodle všeho ještě na šichtu o sobotách, nedělích a svátcích. Vždyť ani na Ježíška se už nezavírá.
Jestli se jim to nelíbí, ať se ozvou nebou jdou jinam. Nechci se teď těch žen za pultem nějak dotknout, ale patří právě k té skupině, která se sama neozve. Místo víkendu s dětma tak pípají v Tescu. Odvahu na to s tím skončit a začít si hledat něco jiného, nemají.
Proto tolik obdivuji německou vládu, že s tím něco udělala a bylo by príma, kdybychom se toho jednou dočkali i u nás. Protože i my můžeme nakonec strávit nedělní odpoledne jinak, než v obchodním středisku.
Jen já dneska budu muset držet bobříka hladu...
Žádné komentáře:
Okomentovat