neděle 21. září 2014

6. den - Relax v Děčíně



Můj stan má jednu výhodu, jen jednu. Je nesmírně skladný a i v naprosté tmě po pěti pivech ho jsem schopen do minuty postavit. Toť vše. Teď výčet nevýhod. Je tak malý, že když do něj dám bágl, sám už nemám kde spát. Ale co mě hlavně štve, promokne i ranní rosou. A včerejší bouřka měla hodně daleko od pouhé rosy. I proto se ráno probouzím ve vodní posteli.
Vyždímu spacák a z nově získané vody navařím litr čaje, aspoň trochu se zahřát. Další litr, který vyleji z bot, raději na žádné účely používat nebudu. Vzhůru dál.

Čvacht, čvacht, čvacht...

I přes krásnou spršku, kterou mi příroda cestou naděluje, nelíbí se mi moje vůně. Dnešek tedy nebudu nijak rvát a dám si v Děčíně jednodenní pauzičku - Děčín, to je asi padesáti tisícové město ležící na soutoku Labe a Ploučnice, narodila se zde hlavní tvář karlovarského festivalu Jirka Bartošků a navíc jako bonus je tu renesanční kamenný most - a právě ten mě utvrdil v tom, že opravdu zůstávám.
Podobný kamenný most mají totiž v Písku, kam jsem pravidelně jezdíval. Jasně že před kamarády to bylo vysvětleno návštěvou krásné zmrzlinářky (hezčí jste určitě neviděli), ve skutečnosti byla výprava organizována vždy proto, abych si dal cíčko na již zmíněném kamenném mostě (hezčí jste určitě neviděli). Nostalgie je sviňa, spí se v Děčíně, ráno vstanu brzy a krok sun krok se budu dál přibližovat Německým hranicím. Brzy, ráno vstanu brzy, to už by ale asi měli ten nonstop zavřít, abych se taky trochu prospal...



Žádné komentáře:

Okomentovat