Pokračuji dále podél Labe, tady v Německu Elbe. Po téhle cyklostezce bych měl dojít až do Hamburgu a vlastně ještě dál, až tam kde se řeka vlévá do moře. Jenže já nejsem cyklista a ještě před týchem bych nevěřil že to kdy řeknu, ale chybí mi Středočeská pahorkatina. V době kdy jsem věčně lezl nahoru a pak zase dolů, to byly ty hory proklínány, teď mi ale Labská niva přijde tak monotóní, že prostě měním směr. Moje osobní mapa v měřítku jedna ku milionu sice není nejlepším pomocníkem, ale tak pořád lepší než drátem do oka (popravdě, i žádná mapa je lepší než drát v oku - snad ne mnoho věcí může být horších ve vaší bulvě).
U města Riesa to tedy stáčím úplně na sever, zatímco řeka si dál pomalu pluje severozápadně. Je na čase se rozloučit. Byla to dobrá společnice a bude mi chybět, naše cesty se však rozcházejí. Jsme oba tak jiní. Vydám-li se pořád nahoru, měl bych po několika dnech (při mých zacházkách spíše týdnech) natrefit na Berlín. Jelikož je to pořád největší město této země, najít ho by neměl být až takový problém.
Jenže zatímco doteďka jsem nechával svůj osud v rukou (ve vlnách) Labe a šel prostě tam, kam se i ona kroutila, od nynějška závisím sám na sobě. A všude jen samí vesničané...
Žádné komentáře:
Okomentovat