Přesto že jsem v posledních dnech zaznamenal v médiích pouze informaci o tragické nehodě a následné smrti herce Paula Walkera, není to jediná událost která hýbe světem. Fanoušci se nemusí bát. Rychle a zběsile 7 přesto bude dotočeno a filmaři se nejspíše skrytě hyenecky radují, jakou mají výtečnou reklamu. Avšak, jak už jsem podotkl, není to zdaleka to jediné, co se děje (i když podle novin a sociálních sítí by jeden řekl pravý opak). Daleko důležitější událostí, postihující mnohem více lidí, ale hlavně mající dopad i na nás, jsou masové protesty na Ukrajině.
Všechno to začalo zcela nevinně. Po Irském předsednictví se do centra dění dostala právě Litva. Vláda nepadla jako tehdy u nás, ale i přes to se bude o tomhle půl roce mluvit ještě hodně dlouho. Na konci listopadu se do Vilniusu vydal na summit i prezident Ukrajiny Viktor Janukovyč, velmi kontroverzní osoba. Říká se o něm, že je to jeden z nejzkorumpovanějších politiků, netají se svojí orientací na Rusko a navíc v obou prezidentských volbách, kde kandidoval, se objevili dohady a pochybnosti o korektnosti. Zkrátka, podezřelý už vzhledem. A když si vezmeme, že premiér jeho vlády neumí ani pořádně ukrajinsky, asi už se není o čem více bavit.
Janukovyč si užívá revoluční časy jako nikdo jiný. Je to také jediná šance, jak dostat Ukrajinu do světových médií (pokud tedy nemáte tu smůlu a nezemře ve stejnou dobu nějaká Hollywoodská star). V roce 2004 na sebe upozornil Oranžovou revolucí. Ta ho sice připravila o pět let v čele státu, na druhou stranu mu aspoň ukázala, kdo za ním stojí - nikdo menší než nepřemožitelný Putin.
Když tedy Viktor nepodepsal minulý týden ve Vilniusu dohodu s EU (nejspíš pod mírným nátlakem od východního souseda), podle očekávání do Kyjevských ulic vtrhlo na sto tisíc nespokojených Ukrajinců (podle toho, jakým zdrojům věříte, se účast pohybovala od sto tisíc do půl milionu). Ti chtějí nějaké vysvětlení, co se to ksakru v té Litvě stalo. A vysvětlení chtějí z úst Janukovyče až v době, kdy už bude bývalým prezidentem. A Azarov ať táhne k čertům s ním.
O co vlastně těm lidem, které známe jako levnou pracovní sílu, jde? Koukají k nám do Evropy a myslí si, jak se tu máme dobře. Což je v porovnání s jejich domovinou celkem pravda, na druhou stranu, jako zásluhu můžeme přiřadit právě diktaturské EU? Ukrajinci by ale měli mít stejnou možnost a když jejich prezident udělá nějakou botu, která už je jako pěst na oko, měl by si to pořádně vylízat. A ne si odletět za kamarádama popít do Číny, nechat zmlátit tisíce lidí policisty (ty vole, co si jako v domě smartfounů, kdy má každý na svém telefonu kameru a vše okamžitě postuje na fejsbuk, myslí?) a proti své vůli pozvat demonstrující přespat na radnici.
Moje rada na závěr? Janukovyč by si měl sbalit své kufry a odjet někam, kde mu bude moci Putin poskytnout větší ochranu. A Ukrajinci by neměli tolik spoléhat na Brussel. Ten jejich problémy nevyřeší. Na druhou stranu mají můj obdiv, že si nenechají srát na hlavu a místo rozohňování se u sklenice vodky staví v centru města barikády...
Všechno to začalo zcela nevinně. Po Irském předsednictví se do centra dění dostala právě Litva. Vláda nepadla jako tehdy u nás, ale i přes to se bude o tomhle půl roce mluvit ještě hodně dlouho. Na konci listopadu se do Vilniusu vydal na summit i prezident Ukrajiny Viktor Janukovyč, velmi kontroverzní osoba. Říká se o něm, že je to jeden z nejzkorumpovanějších politiků, netají se svojí orientací na Rusko a navíc v obou prezidentských volbách, kde kandidoval, se objevili dohady a pochybnosti o korektnosti. Zkrátka, podezřelý už vzhledem. A když si vezmeme, že premiér jeho vlády neumí ani pořádně ukrajinsky, asi už se není o čem více bavit.
 |
| Zdroj: lithuaniatribune.com |
Janukovyč si užívá revoluční časy jako nikdo jiný. Je to také jediná šance, jak dostat Ukrajinu do světových médií (pokud tedy nemáte tu smůlu a nezemře ve stejnou dobu nějaká Hollywoodská star). V roce 2004 na sebe upozornil Oranžovou revolucí. Ta ho sice připravila o pět let v čele státu, na druhou stranu mu aspoň ukázala, kdo za ním stojí - nikdo menší než nepřemožitelný Putin.
Když tedy Viktor nepodepsal minulý týden ve Vilniusu dohodu s EU (nejspíš pod mírným nátlakem od východního souseda), podle očekávání do Kyjevských ulic vtrhlo na sto tisíc nespokojených Ukrajinců (podle toho, jakým zdrojům věříte, se účast pohybovala od sto tisíc do půl milionu). Ti chtějí nějaké vysvětlení, co se to ksakru v té Litvě stalo. A vysvětlení chtějí z úst Janukovyče až v době, kdy už bude bývalým prezidentem. A Azarov ať táhne k čertům s ním.
O co vlastně těm lidem, které známe jako levnou pracovní sílu, jde? Koukají k nám do Evropy a myslí si, jak se tu máme dobře. Což je v porovnání s jejich domovinou celkem pravda, na druhou stranu, jako zásluhu můžeme přiřadit právě diktaturské EU? Ukrajinci by ale měli mít stejnou možnost a když jejich prezident udělá nějakou botu, která už je jako pěst na oko, měl by si to pořádně vylízat. A ne si odletět za kamarádama popít do Číny, nechat zmlátit tisíce lidí policisty (ty vole, co si jako v domě smartfounů, kdy má každý na svém telefonu kameru a vše okamžitě postuje na fejsbuk, myslí?) a proti své vůli pozvat demonstrující přespat na radnici.
Moje rada na závěr? Janukovyč by si měl sbalit své kufry a odjet někam, kde mu bude moci Putin poskytnout větší ochranu. A Ukrajinci by neměli tolik spoléhat na Brussel. Ten jejich problémy nevyřeší. Na druhou stranu mají můj obdiv, že si nenechají srát na hlavu a místo rozohňování se u sklenice vodky staví v centru města barikády...
Žádné komentáře:
Okomentovat