I přes svůj život v cizině s absencí jakékoliv televize, i ke mně se dostala informace o letošním Českém slavíkovi. Museli byste žít někde na Marsu, aby se to k Vám nedoneslo. Rapper v masce, který si říká Řezník, zburcoval všechny své fanoušky, aby pro něj hlasovali v internetové anketě. Organizátoři tak nějak opomněli sílu sociálních sítí a tak se stalo, že se na první místo kategorie Hvězda internetu dostal někdo, kdo ve svých textech otevřeně mluví o násilí, rasismu a podobně. Nebudu soudit jeho tvorbu, to by dopadlo dost špatně. O můj názor na muziku tu vůbec nejde. Jde tady především o to, že místo aby pořadatelé prostě sečetli hlasy a dali slíbených sto litrů tomuhle pošukovi (nebo umělci?), začali za běhu upravovat pravidla a protože jim zákon zakazuje propagovat násilí, Řezníka těsně před koncem v tichosti vyloučili. Samozřejmě že po nich nikdo nic propagovat nechtěl, ostatně tímto krokem udělali mladému umělci mnohem větší reklamu, než kdyby mu prostě se sklopenou hlavou tu cenu předali. Holt svoboda projevu je něco, čeho si u nás ještě jakž takž vážíme.
Byl pátek a já seděl v práci a vyřizoval vše, co jsem celý týden odkládal. Když v tom si přišel říci o ubytování jeden mladík z Běloruska. Malý hostýlek, kde se snažím vytvářet nějaké hodnoty se do večera úplně zaplnil lidmi ze sousedního státu. Všichni z nich měli namířeno do Vilniusu, do Siemens arény. Ale protože se zde konal zase nějaký summit a mecenáši obsadili všechny hotely, a protože se zde hlavně konal koncert jedné legendární kapely a její skalní fanoušci obsadili zbytkovou kapacitu ubytovacích prostředků, musel se další nášup koncertchtivých přesunout na noc do jiných měst.
Lyapis Trubetskoy jsou běloruští punkeři, kteří si neberou servítky s ničím a nikým. Veřejně vystoupili i proti Lukašenkovi. A tak mezitím, co u nás se za odmítnutí udělení nějaké pitomé ceny rozpoutala debata nemající konce, Lyapis jsou na nějakou tu cenzuru už tak zvyklí, že je to ani tak moc nerozhází. Proto se raději vydali představit své nové album do Vilniusu, hlavního města Litvy. A jejich fanoušci? Ti si místo internetového rozohnění vyžádali vízum, strávili čtrnáct hodin na hranicích, poslechli si koncert, vydali se aspoň trochu prospat do sto kilometrů vzdáleného města a jeli zpět do poslední diktatury v Evropě. Tomu se říká něco. Přišlo dvanáct a půl tisíc lidí.
Až si tedy příště budeme zase stěžovat na to, že se lidem v soukromém prostoru nedostává dostatek místa, můžeme být rádi, že aspoň v tom veřejném mají pořád šanci se ukázat. Může to být totiž daleko horší. Může se stát, že budeme takovouhle proceduru, jako Bělorusáci, podstupovat také. Tímto se tedy večejně také zastávám postavy se skrytou identitou, která ve svých písních znásiňuje ve sklepě dívku. Dneska je v hledáčku on. Příště si možná ani my nebudeme moci poslechnout běloruské Lyapis Trubetskoy. Nakonec nám zbyde jenom věčný Goťák...
Lukašenkova přezdívka, tatík, je jen jedním z mnoha důvodů, proč byl tento videoklip u nich zakázán.
 |
| Zdroj last.fm |
Byl pátek a já seděl v práci a vyřizoval vše, co jsem celý týden odkládal. Když v tom si přišel říci o ubytování jeden mladík z Běloruska. Malý hostýlek, kde se snažím vytvářet nějaké hodnoty se do večera úplně zaplnil lidmi ze sousedního státu. Všichni z nich měli namířeno do Vilniusu, do Siemens arény. Ale protože se zde konal zase nějaký summit a mecenáši obsadili všechny hotely, a protože se zde hlavně konal koncert jedné legendární kapely a její skalní fanoušci obsadili zbytkovou kapacitu ubytovacích prostředků, musel se další nášup koncertchtivých přesunout na noc do jiných měst.
Lyapis Trubetskoy jsou běloruští punkeři, kteří si neberou servítky s ničím a nikým. Veřejně vystoupili i proti Lukašenkovi. A tak mezitím, co u nás se za odmítnutí udělení nějaké pitomé ceny rozpoutala debata nemající konce, Lyapis jsou na nějakou tu cenzuru už tak zvyklí, že je to ani tak moc nerozhází. Proto se raději vydali představit své nové album do Vilniusu, hlavního města Litvy. A jejich fanoušci? Ti si místo internetového rozohnění vyžádali vízum, strávili čtrnáct hodin na hranicích, poslechli si koncert, vydali se aspoň trochu prospat do sto kilometrů vzdáleného města a jeli zpět do poslední diktatury v Evropě. Tomu se říká něco. Přišlo dvanáct a půl tisíc lidí.
Až si tedy příště budeme zase stěžovat na to, že se lidem v soukromém prostoru nedostává dostatek místa, můžeme být rádi, že aspoň v tom veřejném mají pořád šanci se ukázat. Může to být totiž daleko horší. Může se stát, že budeme takovouhle proceduru, jako Bělorusáci, podstupovat také. Tímto se tedy večejně také zastávám postavy se skrytou identitou, která ve svých písních znásiňuje ve sklepě dívku. Dneska je v hledáčku on. Příště si možná ani my nebudeme moci poslechnout běloruské Lyapis Trubetskoy. Nakonec nám zbyde jenom věčný Goťák...
Lukašenkova přezdívka, tatík, je jen jedním z mnoha důvodů, proč byl tento videoklip u nich zakázán.
Žádné komentáře:
Okomentovat