For the English version scroll to the very down
Není kam spěchat,
říkám si když ráno vylézám ze stanu. Moje společnice stále ještě spí a mě je
jasné, že postarat se o snídani a uklidit ten svinčík ze včerejšího večera,
spadá zase na mě. Dnes už bych se rád podíval do Rennes, z Versaille které
se nachází kousíček od Paříže, je to přes tři sta kilometrů. A stmívat se
začíná tak brzo...
Než po kempu
posbírám všechny své věci a než děvčata srolují houpací síť, jsou skoro tři a
nastává čas loučení. Já se plahočím dále na západ, američanky na východ. Sbohem
a díky za všechny ryby, má slova směřují spíše ce Catherine, která se mne celou
tu dobu snažila vykrmit. Na rozloučenou proto dostává můj spacák - komodita je
to sice vzácná, ale já se spíš vyspím pod osuškou než ona. Však karma mi to
jednoho dne vrátí zpátky.
V půlce cesty,
v La Mans, jsem ani ne za dvě hodiny. Dnes je můj šťastný den. Ani jeden z těch
tří řidičů s kterými se setkávám, mě nenechal čekat déle než minutu. Ano,
myslím tím šedesát vteřin a méně. Oběd zahrnut – moje nově oholená tvář už sice
ztratila image bezdomovce, zase mi ale dává vzhled dvanáctileté holky; k těm
jsou lidé ňák víc ohleduplní. Proto mi v podvečer majitel á šestky,
kterému dělám spolujezdce, vnucuje svoje jídlo. Na každé NE zvětší kvantitu.
Ale zpět k tomu
La Mans, kde mne vysadili. Pěkně se rozpršelo a navíc můj spot okupují dvě jiné
stopařky. Na jednu stranu je to super potkat lalší lidi kteří se ztotožňují s kultem
zdviženého palce, na stranu druhou tu byly první, podle pravidel musím za ně,
takže mají možnost zaujmout řidiče o dost dříve než já. A navíc, jsou to dvě
kočky a mluví francouzsky. Řidič by musel být šílenec kdyby dal přednost mě
před nimy.
„Dneska nám to
vůbec nejde, plahočíme se z Paříže už od rána,“ stěžuje si Adéle, jedna z nich,
„teď se tady poptáváme každého, jestli nás nehodí do Rennes.“
Stejná destinace.
Jako stopař klasik si jdu stoupnout za benzínku a podle zviků, v poloze like, čekat až mi někdo zastaví. Jasně
že varianta ptát se přímo řidičů je rychlejší, ale jaksi proti mému stylu. Mé
štěstí, má krásně čistá zářící karma, mi takto přihodily auto brzdící vedle mne
hned po pěti minutách. Jaké překvapení, když další dvě spolusedící jsou mi
dobře známé stopařky. Když konečně našly někoho kdo je vezme do vysněné
stanice, nezapomněly se ani optat na místo pro mě.
V autě probíhá
větší konverazace mezi mnou a pasažérkami, než mezi námi a řidičem. Mým plánem
je pobýt přibližně týden v Rennes a pak se vydat na jih, ke Španělsku.
Jejich plánem je pobýt přibližně týden v Rennes a pak se vydat na jih, ke
Španělsku. Trochu podobně, takže dostávám hned jejich číslo a je rozhodnuto.
Mám nové parťáky na cestování...
No need to
hurry, the first thoughts in the morning. My company is still sleeping, so as
usually I have to take care of breakfast and mess from yesterday evening. Plan for
today is Rennes, from Versailles, that is located near to Paris; it’s more than
three hundreds kilometers. And the darkness comes very early…
Until I find my
stuff all around the camping site and until girls pack their hammock, more
hours are spent and the watch shows 3 pm – lets leave. I am going to the West;
Americans are going to the East. Goodbye and thanks for all fishes, my words
are more for Catherine that fed me during our common days. To remember me I am
giving her my sleeping bag, very useful, but I fall asleep easier under the towel
than she does. Karma will give me back.
Less than two
hours and I am in the middle of my journey, in La Mans. I’m a lucky dog. None
of the drivers let me wait more than a minute. I really mean less than sixty
seconds, includes lunch that I got from one owner of A6. My nicely shaved face
does not give an image of homeless guy, now I look like twelve years old girl.
People are usually nice to twelve years old girls.
But come back to
the topic, back to La Mans. Rain’s just started and my new spot is occupied by
two other hitchhikers. In one hand it’s perfect, I like this thumbing culture,
in the other hand they are the first here, by the rules I have to go behind
them. More chances to attract the driver. And they are two pretty chicks,
speaking French. The driver would have to be crazy to pick up me than them.
„Today is shitty
day, we left Paris early morning and still not in Rennes,” complaining Adéle,
one of the hitchhikers, “we are asking everybody to take us.”
It’s the same
destination. I am a classical hitchhiker and my style is just to stay in the
position facebook like and wait for
the cars to stop. Of course that asking the drivers directly is faster, but against
my habits. My clean shiny Karma gave me car in five minutes. So nice other two
seats are taken by the girls I've just met few meters in front. When they found
the driver, they also asked for one place for me.
The conversation
in car is more between me and them than between us and the driver. My plan is to
stay in Rennes for few days and than go to the South, to the Spanish borders.
Their plan is to stay in Rennes for few days and than go to the South, to the
Spanish borders. Quite similar, I would say, so just exchange our numbers and
the future is clear. I have new co-travelers…
Žádné komentáře:
Okomentovat