Pokud si člověk zvolí způsob cestování kde jaksi
chybí finance, měl by začínat svou cestu vždy brzy ráno. To proto aby se vůbec
někam dostal. Ať už chůze nebo
stopování, obojí vyžaduje denní světlo. A tady je můj kámen úrazu.
Nemám rád rána,
nikdy jsem je rád neměl a zřejmě ani nikdy rád mít nebudu. A rána nemají rády
mne. Proto je vždy raději zaspím. A když něco dělám, tak pořádně. I přes
můj brzký budík nevstávám nikdy dřív než v deset (hodina přistevření prvního oka, k okamžiku kdy vylezu ze spacáku může uplynout ještě spousty
času). Tím se mi můj cestovatelský čas trochu krátí. Pak je na řadě snídaně,
která se nejdříve musí obstarat. Ve městech se kempovat nesmí, další drahocené
hodiny strávené nakupováním, hledáním vhodného místa na piknik, odpočinku a
podobně. Než jsem dnes vyrazil na svůj první stop, bylo skoro pět hodin.
Ale v Belgii
to jde jedna báseň. Sotva člověk shodí batoh, už mu někdo staví. Místy ani tu
krosnu sundat nestihnu. Je to jako jízda autobusem. I když ne, moment, na autobus se
přece musí čekat.
Hlavním městem EU
je Brusel. Není divu že vybrali zrovna Belgii, je to ráj všech byrokratů a
zbytečných úřadů. Vždyť která jiná země, zvláště pak takhle maličká, má čtyři
parlamenty. Jeden pro nizozemsky mluvící obyvatelstvo, jeden pro německy mluvící
a třetí pro ty francouzsky. A pak je tu ještě ten zastřešující, belgický.
Hranici kdy
opouštím tu nizozemsky mluvící část a řítím se do té francouzsky klábosící,
poznávám lehce. Lidé přestávají rozumět anglicky. Nemám rád tyhle stereotypy a
ještě víc nerad si je potvrzuji. Ale tyhle tiché jízdy přetrvávají až do
Francie.
A protože je večer
a protože místní bar vypadá opravdu lákavě, rozhoduji se přenocovat u hranic,
už ve Francii. Pořád mám v plánu dostat se do Rennes a navštívit
tak mého věrného parťáka Lamyho, předtím se ale stavím v Paříží, kde na
mne také někdo čeká. Krásná francouzská slečna, s kterou jsem se tehdá
potkal a která mi i po třech letech nepřetržitě píše pravidelně dopisy. Rande
v šest večer v Paříži, dvě stě čtyřicet kilometrů odsud, to bych snad
mohl zítra zvládnout...
Žádné komentáře:
Okomentovat