Po dvou týdnech konečně doma z dětského tábora. Přesto že si každý rok říkám, jak moc mi děti po čtrnácti dnech dokáží pít krev, stejnak se nakonec nechám přemluvit (asi mám moc malou paměť) a organizuji další sezonu. A mezitím co jsem se dřel s dorostenci, vyrazili moji kamarádi do Francie. Samotné je tam nechat nemohu, ještě by udělali nějakou mezinárodní ostudu...
Doma tedy vyměním pár propocených triček za čisté a vyrážím dohnat své věrné parťáky. Cestou na hromadnou dopravu přehodnocuji jízdu vlakem a vyrážím zkusit pár kilometrů stopovat.
K mému převapení hned někdo zastavuje ani ne po pěti minutách. Bohužel je to Policie České republiky a začíná smlouvání o pokutu - ponaučení pro příště, na dálnici se fakt stopovat nesmí. Trochu je vyvádím z míry, že u sebe nemám žádné peníze, ale naštěstí berou i kreditky - teď jen doufat, že aspoň něco se na ní ještě najde. Naklonec se ale muži zákona neukázali zas až jako takoví křiváci, vzali si dvě stovky a ještě ke všemu mě hodili na nejbližší benzínku, kde se kolem mě okamžitě sběhli všichni kamioňáci a vysmáli se mi, že bych měl raději cestovat taxíkem, vyjde mě to určitě levněji.
Přesto že čerpací stanice zeje prázdnotou, potkávám kazašského mladíka Ivana s ruskou přítelkyní Irinou, kteří mi nabízejí odvoz do Norinberku.
Dnešní cestu jsem začal až v sedm večer, a tak než jsem se dostal do Německa, je pořádná tma a já uvažuji, kde dnes přespím. Už jsem se vydával směr tmavý les, když v tu si mě všiml řidič tiráku a že mě prý hodí do Frankfurtu, jestli chci. Samozřejmě že chci.
Doma tedy vyměním pár propocených triček za čisté a vyrážím dohnat své věrné parťáky. Cestou na hromadnou dopravu přehodnocuji jízdu vlakem a vyrážím zkusit pár kilometrů stopovat.
K mému převapení hned někdo zastavuje ani ne po pěti minutách. Bohužel je to Policie České republiky a začíná smlouvání o pokutu - ponaučení pro příště, na dálnici se fakt stopovat nesmí. Trochu je vyvádím z míry, že u sebe nemám žádné peníze, ale naštěstí berou i kreditky - teď jen doufat, že aspoň něco se na ní ještě najde. Naklonec se ale muži zákona neukázali zas až jako takoví křiváci, vzali si dvě stovky a ještě ke všemu mě hodili na nejbližší benzínku, kde se kolem mě okamžitě sběhli všichni kamioňáci a vysmáli se mi, že bych měl raději cestovat taxíkem, vyjde mě to určitě levněji.
Přesto že čerpací stanice zeje prázdnotou, potkávám kazašského mladíka Ivana s ruskou přítelkyní Irinou, kteří mi nabízejí odvoz do Norinberku.
Dnešní cestu jsem začal až v sedm večer, a tak než jsem se dostal do Německa, je pořádná tma a já uvažuji, kde dnes přespím. Už jsem se vydával směr tmavý les, když v tu si mě všiml řidič tiráku a že mě prý hodí do Frankfurtu, jestli chci. Samozřejmě že chci.
Žádné komentáře:
Okomentovat