pondělí 12. června 2017

Jak jsem si kupoval kurvu

Den po Mezinárodním dnu dětí, tedy druhého června, přichází další významná skupinka, která chce být zmíněná v kalendáři. Dárečky nebo květiny se však moc nenosí, jeden pak riskuje prostřelené koleno od pasáka. Ano, i prostitutky slaví.
Letos se to sešlo opravdu pěkně. V mém oblíbeném klubu hrál DJ Podplukovník a mě přišel jako nejlepší nápad mu přivést jako kulisu nějakou tu děvku. Najít lokalitu kde se lehké dívky zdržují nebylo moc těžké, teď jen nějakou přesvědčit, aby místo orálního sexu postávala na baru a dělala kompars. Ve dvou se to lépe táhne, nabírám Podplukovníka do auta a společně vyrážíme na výpadovku na Domažlice oslovovat ženy nejstaršího řemesla.
"Ahoj šlapko," ujímá se slova kamarád ve staré vojenské uniformě, "nechtěla bys s námi do hospody? Koupíme Ti třeba drink a tak. Klidně i něco zaplatíme." Jenže i tyto dámy mají strach o svůj život, proto když je zve divně oblečený člověk s pivem v ruce do auta s tím, že je chce jen opít a že kalhoty si u toho nechá zapnuté, nesetká se to s úspěchem. Nadávají nám do úchylů, prasáků a chlípníků. A to jen proto, že místo análního sexu požadujeme jeden malý taneček, při kterém se nikdo nebude svlékat.
Slova se tedy ujímám já. Vyhlížím tu nejvíce tlustou, prdelatou a snědou paní, v šatech o tři čísla menší než by si zasloužila, zmalovanou od shora dolů. Přesně takovou, jakou jsem si představoval v těch nejdivočejších snech. "Dobrý večer, slečno, mohu se Vás optat kolik stojí Vaše služby?"
"Za litr udělám co si řekneš, komplet," odpoví nevěstka.
Žena nejstarší profese nakonec nemá problém ani s tím, že jí za ty prachy odvezeme do klubu, posadíme na židli a budeme nalévat pitím. Jedinou podmínkou je platba předem a to, že zajde domluvit se svým zaměstnavatelem. Vysolíme tedy talíř a prodejná žena odchází. Bohužel jí organizátor prostituce nejspíš nepustil, protože už se nikdy s našima penězma nevrátila zpět...

Žádné komentáře:

Okomentovat