Sedím si v takhle v práci, pracně předstírám že něco dělám (to hlavně když kolem projde můj šéf) a abych se u toho všeho nenudil, točím si svým fidget spinnerem. Jak jsem to jen bez něj dřív mohl zvládat. Co jsem tenkrát celé ty dny v zaměstnání dělal, když ještě nikdo neznal točítka a neměl si s čím hrát? Jasně, vždyť přeci rok zpátky nikdo tuhle plastovou blbost ještě nepotřeboval, to se ujíždělo na Pokémonech, pro člověka se i obyčejná zacházka na wecko měnila v dobrodružství, jelikož třeba takový Bulbasaurus se rád schovával u záchodové mísy.
I já tenkrát celý den chodil kolem fabriky, s mobilem v ruce a vykládal všem na počkání, že jestli není v červeném týmu, odmítám s ním dělat na projektu a že pokud chce abych pro něj dokončil ty papíry, ať mi někam hodí lákadlo a já to za to urobim. Hned po šichtě se pak vyráželo do večerky pro lahev vína, sednout si s ostatníma do parku a lovit společně.
Většina soumraků tak začínala dosti podobně. U divadla se člověk nakrmí na teenagerech, kteří mu tam nahází všechny bonusy získané z odpoledního zápeku těláku, po desáté, když jsou školáci zavoláni domů, přemisťujeme se k pomníku, a pokud máme i po půlnoci dost baterky, jde se lovit někam dál, do neprozkoumaných míst.
Tak se také stalo, že se kolem čtvrté ráno potloukáme ulicí, kam ani ti nejotrlejší Pokémon Go hráči nechodí. Herna vedle zastavárny, pajzly kde si místní kriminálníci vyřizují účty, ale hlavně, neokoukaná skvadra příšerek, které ještě nikdo z nás nechytil. Prsty kmitáme o sto šest, bohužel štěstěna dnes nestojí na naší straně. Zrazuje nás moderní technologie a jednomu po druhém odumírají smartphony. Je to v pytli. Buď někde okamžitě sehnat zdroj energie, nebo dnešní večer budeme muset ukončit v tom nejlepším.
Naštěstí. Herna vedle zastavárny, pajzly s kriminálníky, to všechno jsou noční podniky, které nezavřou dřív, než se objeví první ranní paprsky. Zapadáme proto do nejbližšího nonstopu a začínáme okupovat veškeré elektrické zástrčky. To se však nelíbí obsluze. Jen tak tam prej sedět nebudeme, tady je to pouze pro hráče forbesů.
Beru tedy svých posledních padesát korun, které mám vyšetřené na ranní chlebíček a kávu, a hážu je do první bedny, která se namane. Už podle melodie, kterou slot machine vydává poznávám, že mě asi žádný cash nečeká.
"Ale to je podvod," náhle mě celá Pokémon mánie přestává zajímat, "tady se jasně píše VÝHERNÍ AUTOMAT. Já nic nevyhrál. Dejte mi reklamační protokol a kontakt na výrobce."
Nebudu už se svou historku zdržovat, stejně se pointa už dávno ztratila na začátku příběhu. Každopádně pro mě dopadlo vše dobře. Ráno jsem si mohl koupit svůj chlebíček s kávou. Vyreklamoval jsem svůj nevýherní Výherní automat...
I já tenkrát celý den chodil kolem fabriky, s mobilem v ruce a vykládal všem na počkání, že jestli není v červeném týmu, odmítám s ním dělat na projektu a že pokud chce abych pro něj dokončil ty papíry, ať mi někam hodí lákadlo a já to za to urobim. Hned po šichtě se pak vyráželo do večerky pro lahev vína, sednout si s ostatníma do parku a lovit společně.
Většina soumraků tak začínala dosti podobně. U divadla se člověk nakrmí na teenagerech, kteří mu tam nahází všechny bonusy získané z odpoledního zápeku těláku, po desáté, když jsou školáci zavoláni domů, přemisťujeme se k pomníku, a pokud máme i po půlnoci dost baterky, jde se lovit někam dál, do neprozkoumaných míst.
Tak se také stalo, že se kolem čtvrté ráno potloukáme ulicí, kam ani ti nejotrlejší Pokémon Go hráči nechodí. Herna vedle zastavárny, pajzly kde si místní kriminálníci vyřizují účty, ale hlavně, neokoukaná skvadra příšerek, které ještě nikdo z nás nechytil. Prsty kmitáme o sto šest, bohužel štěstěna dnes nestojí na naší straně. Zrazuje nás moderní technologie a jednomu po druhém odumírají smartphony. Je to v pytli. Buď někde okamžitě sehnat zdroj energie, nebo dnešní večer budeme muset ukončit v tom nejlepším.
Naštěstí. Herna vedle zastavárny, pajzly s kriminálníky, to všechno jsou noční podniky, které nezavřou dřív, než se objeví první ranní paprsky. Zapadáme proto do nejbližšího nonstopu a začínáme okupovat veškeré elektrické zástrčky. To se však nelíbí obsluze. Jen tak tam prej sedět nebudeme, tady je to pouze pro hráče forbesů.
Beru tedy svých posledních padesát korun, které mám vyšetřené na ranní chlebíček a kávu, a hážu je do první bedny, která se namane. Už podle melodie, kterou slot machine vydává poznávám, že mě asi žádný cash nečeká.
"Ale to je podvod," náhle mě celá Pokémon mánie přestává zajímat, "tady se jasně píše VÝHERNÍ AUTOMAT. Já nic nevyhrál. Dejte mi reklamační protokol a kontakt na výrobce."
Nebudu už se svou historku zdržovat, stejně se pointa už dávno ztratila na začátku příběhu. Každopádně pro mě dopadlo vše dobře. Ráno jsem si mohl koupit svůj chlebíček s kávou. Vyreklamoval jsem svůj nevýherní Výherní automat...
Žádné komentáře:
Okomentovat